Naissance des pieuvres
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Crystel FournierHudba:
Jean-Baptiste de LaubierHrají:
Pauline Acquart, Louise Blachère, Adèle Haenel, Alice de Lencquesaing, Christophe Vandevelde, Esther SironneauObsahy(1)
Dívčí tým synchronizovaného plavání se stane objektem pozorování vážné a obyčejné patnáctileté Marie. Její zanedbávaná, obézní a dětinská kamarádka Anne to nese velmi těžce. Marie se upne na kapitánku týmu Floriane, která flirtuje s hráči vodního póla a její týmové kolegyně ji pomlouvají za její údajné uvolněné mravy. Přesto se Floriane začne z Marií kamarádit. Nejdřív ji spíše využívá, ale postupem času se opravdu spřátelí. Florianin přítel stále více naléhá a ona se bojí, že bude odhaleno, že je stále panna. Pro Marii je to velká příležitost, jak přátelství s Floriane ještě zintenzivnit. Akvabely je nejen citlivý film o přátelství a prvních láskách, ale zobrazuje také obyčejnou krutost, které jsou mladé dívky schopné. (Febiofest)
(více)Recenze (42)
Holčičí záležitosti opravdu nemůže do hloubky pochopit 50-letý chlap, který žije půlku života v jednom manželství..ale vážně- u 15- leté dívky, která se nezajímá o chlapce, ale kamarádku, lze pochopit spoustu z oblasti emoční i fyzické, záleží však jen na vnitřním světě samotného autora, který nám tento jistě nekonvenční příběh předkládá. Pro mne je vždy na filmu nejdůležitější, co mi tzv. "dá do života", ač se ten vlastní od filmového může někdy i diametrálně odlišovat, podstatná je vždy jen jistá dávka sensibility. Myslím, že nás paní režisérka příliš zatáhla do vlastního (vidění?) světa a já nebudu zas na druhou stranu nějak předstírat, že tomu moc rozumím, přičemž chybu nevidím zrovna na mé straně (jak alibistické!)..tak především, film je popisný, vleče se, má působit pocitově, ale jde v něm pouze o určité náčrty. Žádné zvraty, posuny, vývoj, poučení a katarze. Podobný výsledek by vyplodil i průměrný normalizační scénárista československé televize v 70.letech (a obávám se, že mnohem lepší by byl jeho počin), kdyby se soudruzi rozhodli, že místo školy marxismu - leninismu budou ctít ve všem třeba alternativu školy Bauhaus. Stojí za to vidět pouze jednou v životě a jak říkal Freddie Mercury celkově o své tvorbě - použít jako papírový kapesník a odhodit do koše. ()
Konecne nejaka zmena oproti kvantitativnej americkej produkcii robenej podla jedneho scenara. Velmi dobre herecke vykony, dlhe sceny a dejova linia pridavaju tomuto dielu na kvalite. ()