Dárce

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)

Ve Walden Media si nechali udělat průzkum a zjistili, že intelektuální kapacita dnešních puberťáků (tedy cílového publika společnosti) nepřesahuje možnosti desetiletých dětí. Takže se poohlédli po literatuře pro děti a nechali z ní udělat scénář s trochu staršími postavami. Soudě dle mnoha kladných ohlasů byl jejich průzkum správný. Jinak je to tradiční romantická light dystopie, která je ke konci čím dál nemožnější a samotný závěr může jít vysvětlit už jen aplikací pokročilé magie. Nuda, nuda, šeď, šeď. (23.09.2014)

„Uvažuju, jestli se mám omlouvat za to, co jsem udělal. Nechám to rozhodnutí na vás.“ Děkuju hlavnímu hrdinovi, že to teda nechal na mně. A ano, myslím si, že by se mně měl omluvit, ale především mi dluží omluvu tvůrci. Tenhle film je totiž čiré zlo a těžce snesitelné utrpení. Dárce je naprosto nezáživný, plný patosu, kýče, pokrytectví, naivity, klišé, citového vydírání publika, falešnosti, zjednodušování, vymývání mozku, protiřečení si a nebezpečné manipulace s divákem (resp. jeho myšlenkami). Hlavní hrdina je rozmazlený, znuděný, nezodpovědný, přehnaně zvědavý a hormony zcela ovládaný spratek, o kterém se nás tvůrci snaží přesvědčit, že je statečný, milující, něžný, obětavý, starostlivý a především, že mu „prostě“ musíme fandit, mně byl však maximálně odporný. Což platilo i u ostatních jedinců s výjimkou „záporačky“ Meryl, jejíž postava byla asi jediným člověkem, kdo v tomhle směšném sci-fi světě neprošel lobotomií. Na druhou stranu být zde odlišným miminem je hotové požehnání, protože pokud vás nestihnou „uvolnit“, narostou vám žábry, stanete se odolným vůči mrazu a vůbec nezničitelným (ne, já zapomněl, Gabe byl výjimečný, měl totiž skvrnu a chápal i ve svém věku a stavu, co to znamená, když mu někdo řekne, že ho miluje, ehm). Z žánru nefungoval žádný včetně té nejstupidnější a co (nejen) do zničení přátelství s Asherem dosti sobecké romantiky („Chtěl jsem to s ní sdílet. Ne vše, jen dobré věci. Byla chyba to chtít?“). Postupně byl pro mě film čím dál drsnějším znechucením, utrpením (jen chvílemi se mi podařilo dosáhnout apatie) a každou minutou jsem měl větší problém ho dokoukat, což se mi podařilo jen díky mé sadomasochistické úchylce dát všemu šanci od začátku až do konce (tedy pokud neusnu…jakože Dárce by mě pronásledoval určitě i ve snu). Nenapadlo by mě, že to někdy napíšu, ale zlatá (tematicky víc než podobná) Divergence. Za technickou stránku dávám hodně milosrdnou 1* a doufám, že mi tuhle vzpomínku někdo hodně rychle vymaže z hlavy. (06.02.2015)

Docela mě to překvapilo. Čekal jsem celkem blbost, ale nakonec se mi to líbilo. Další film z řady nyní tak populárních postapo teen sci-fi. Nejde si nevšimnout podobnosti s dalšími filmy. Například mi to hned připomnělo Divergenci nebo Equilibrium. Divergenci tou uzavřenou společností a přidělováním rolí a Equilibrium tím braním léku proti emocím a celkově nudnou společností plnou pravidel. Co je zajímavé je barevné provedení. Tím jsem si zase vzpomněl na Městečko Pleasantville. Líbilo se mi, jak je to ze začátku černobílé a časem se začínají přidávat barvy. Když Jonas začínal vidět svět nezastřenýma očima. Tenhle prvek se ve filmu objeví víckrát. Ale teď k ději. Nápad sice moc originální není, ale provedení se mi líbilo. Taky Jeff Bridges jako Jonasův mentor byl dobrý. Meryl Streep zase hraje hlavní záporačku. Škoda, že tam je Taylor Swift tak málo... Každopádně není to nijak zásadní film a člověk by se obešel i bez něj. Konec mi vlastně přišel trochu nedotažený. I třeba Jonasův výstup s motorkou se mi zdál trochu nereálný. To samé i závěrečné řešení problému s pamětí. Ale co už. I další herci jsou dobří. "Omlouvám se. Omluva přijata." (18.01.2015)

Tahle variace na znázornění života ve společnosti bez "nebezpečných" vjemů a vzpomínek není ani příliš temná, ani příliš efektní, ale to vůbec neznamená, že by snad poskytovala méně námětů k přemýšlení nebo že by snad její představa byla méně děsivá, spíše naopak. Objevování ztraceného světa smyslů je v tomto případě velmi vynalézavé a dokáže účinně vtáhnout do příběhu svou hrou s barvami, zvuky a emocemi, stejně jako obsažnými proslovy strážce paměti. Také proto je poměrně velká škoda tak trochu uspěchaného závěru, který nedotahuje celý snímek, jak by si zasloužil. 75 % (16.09.2014)