Tichá bolest

Dramaticky výborne spracované málo známe dielko o smutnej stránke našich nedávnych dejín. To najlepšie na filme bolo ako sa nakoniec krásne celý príbeh vyskladal a ako bola dejová linka koncipovaná - vôbec nie štandardným spôsobom a práve to bolo na tom to najzaujímavejšie. Záver ponúka divákovi širokú paletu rôznych pocitov od smiechu až po smútok a trpkosť. Ono takých ľudí ako bol nadporučík Kopřiva bolo vtedy viac, hlavne na vojne, kde vždy chýbal zdravý rozum, zato však nechýbal nadbytok alkoholu a smiešny pocit dôležitosti. 85/100 (01.06.2016)

Snímku jednoznačně vévodí kamera Vláčilova častého spolupracovníka Františka Uldricha s incenací bezeslovných scén (pohřbení urny s hrdinovým tatínkem, prvomájový průvod) a hudba Svatopluka Havelky. Poněkud se opožďují herecké výkony, Rudolfu Hrušínskému z pusy příliš nejde nejen valašský dialekt, ale i filozofující monology, představitel jeho vnuka je poněkud matný. Naopak některé epizodní role jsou zahrány excelntně - Stanislav Zindulka a Jan Vlasák. Film poněkud svádí ke srovnání se Smuteční slavností, která se k premiéře dostala zhruba v tutéž dobu (k níž mimo jiné napsal hudbu taktéž S. Havelka) a má s ní podobnou část námětu, poetičností se však blíží spíše Všem dobrým rodákům (vojenské scény zase Jirešovu Žertu), Tichá bolest je jistě film zajímavý a slušný, ale přeci jen méně dokonalý než tři jeho předchůdci z konce 60. let. (01.03.2010)

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90% (04.05.2020)

Silný příběh vychází z autobiografického scénáře Jiřího Křižana. Herecky výborný Rudolf Hrušinský, zdárně mu sekundoval Ivan Jiřík. Miroslav Táborský v jedné ze svých prvních rolí se v davu vojáků ztratil, Vítězslav Jandák zahrál klasicky, jandákovsky. Pěkný motiv slivovice. 4 hvězdičky dávám i za pohotovost, s jakou film vznikl bezprostředně po Listopadu. (04.08.2008)

Poměrně neznámý a hodně nedocenění film o krutých 50. letech, třídních nepřítelých a skupině vojáků nazývaných černí baroni nebo-li pétépáci. Všechny skvělé herce v tomto snímku, ale zastínil jediný a to Rudolf Hrušínský st. Legenda českého filmu a jeden z nejlepších našich herců (pro mě ten nejlepší) opět exceluje a předvádí další z řady svých báječných výkonů. Jen potvrdil, že byl schopný zahrát od hororových přes dramatické až po komediální role a vždy působil dojmem člověka, který nehraje, ale svou rolí žije! Atmosféra je vystižena dokonale a dodává ty správné grády. Doporučuji všem, hlavně mladším ročníkům (jako jsem já :)), aby shlédli, co byli komunisti zač. Čtyři a půl hvězdičky....... (03.08.2008)