Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (413)

lamps 

všechny recenze uživatele

Jeden z posledních filmů zlaté české éry charakteristické úžasnými herci, baladickým vesnickým prostředím a deprimující aurou nežádoucí socialistické záštity. Jedno z posledních velkých vystoupení Rudolfa Hrušínského, který byl a pro mnohé stále je největším českým hercem v historii. Smutné, velmi autentické a chvílemi úsměvné vyprávění o tehdejší lidové nátuře a problémech, které , částečně díky takovým filmům, přerůstají hranice minulosti. Neprávem zapomenutý filmový poklad a jednoznačně životní role Pavla Zedníčka :) 90% ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Patří k těm filmům, které nepochybně zaujmou. Nevhodný třídní původ a dobové klima plné deformujících tlaků zlomit charakter je perfektně ztvárněné. Rudolf Hrušínský v roli dědy nádherně hloubavý a nepoddajný působí tak autenticky, až mě mrazilo z té doby v zádech. Temný obraz lidského dramatu má i rys tragikomiky a emocionální působnost. ()

Reklama

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

Film je rozprostřen do několika časových rovin, které se bez nějakého pravidelného pořadí vynuřují a zase klesají, což dává snímku na české poměry poměrně originální nádech, zároveň zřejmě značně přispělo k tomu, že se i přes nesporné kvality jedná o zcela zapomenuté dílo, neb český dav vyžaduje srozumitelnější a přímočařejší vyprávění. Je to škoda, skvěle zahrané postavy v hořkém příběhu té opravdu podivně zkurvené doby bych rád vídal v televizi častěji. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Tož tak na světě!" Film ze života provázeného věčným hledáním a čekáním. O to větším v složité době politické zlovůle. Začíná se sice blýskat na lepší časy, ale pořád není ten správný čas na nalezení a vykopání zakopané flašky slivovice. ,,Ten, kdo jí vykope, najde třeba jenom jediný hlt. Ten bude jako zázrak, bude vonět velice, silně a milost to bude pro toho, kdo ten hlt polkne... ale možná jí nenajde nikdo a bude tam pořád, i kdyby z ní měla zůstat jenom kapka na pavučině. A v té kapce bude všecko, celá moudrost." A já také věřím, že ano... Scenárista Jiří Křižan v jemně melancholickém rukopisu krásně uctil památku těch, kteří se mnohdy nespravidlivě stali obětí procesů, z nichž se mnozí těch lepších časů nedočkaly, stejně tak jejich rodinných příslušníků. V režii Martina Hollého a v hlavní roli s výborným neoukoukaným Ivanem Jiříkem vznikl tak jeden z nejlepších porevolučních filmů domácí tvorby. Vedle průměrných fraškovitých Černých baronů a ještě horšího, vulgarismy přesyceného Tankového práporu představuje TICHÁ BOLEST opravdový filmový skvost s tématem Čs.lidové armády (PTP) v 50.letech. Po umělecké stránce nelze opomenout fascinující výkon Rudolfa Hrušínského stvárňujícího dědečka, jenž přišel v politickém procesu o syna a mnohokrát i o chuť k životu, ale láska ke svému vnukovi i k slivovici ho tu drží dál. A člověk se musí umět pousmát a nacházet štěstí i v trpkých chvílech života. To pochopili i tvůrci, kteří ve vkusné míře i tento dramatický příběh obohatili o pár veselých momentů a hlášek. ,,Dědo, ty když piješ víno, to vypadá jako transfuze." 90% ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Snímku jednoznačně vévodí kamera Vláčilova častého spolupracovníka Františka Uldricha s incenací bezeslovných scén (pohřbení urny s hrdinovým tatínkem, prvomájový průvod) a hudba Svatopluka Havelky. Poněkud se opožďují herecké výkony, Rudolfu Hrušínskému z pusy příliš nejde nejen valašský dialekt, ale i filozofující monology, představitel jeho vnuka je poněkud matný. Naopak některé epizodní role jsou zahrány excelntně - Stanislav Zindulka a Jan Vlasák. Film poněkud svádí ke srovnání se Smuteční slavností, která se k premiéře dostala zhruba v tutéž dobu (k níž mimo jiné napsal hudbu taktéž S. Havelka) a má s ní podobnou část námětu, poetičností se však blíží spíše Všem dobrým rodákům (vojenské scény zase Jirešovu Žertu), Tichá bolest je jistě film zajímavý a slušný, ale přeci jen méně dokonalý než tři jeho předchůdci z konce 60. let. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (6)

  • Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
  • Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
  • Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)

Reklama

Reklama