Skrýš

Svojím spôsobom trochu netradičné (dosť možné, že tento slovný zvrat som použil niekedy nedávno, takže sorry, ale ako fakt "netradičné"). Rád by som preniesol svoj ortieľ nad týmto, ale bojím sa... niekto ma následne obviní, že som sa už rozhodol a nebude mi pomoci... Verím tomu, že sa to snažilo niečo podať... istým "nemanipulativným" spôsobom, ehm... 5-6/10 (01.08.2010)

Bože bože... Ups ! Po tomhle filmu bych si měl dát větší pozor na rouhání.. Atmosféra i hudba velkolepá a to nemluvím o grandiózním výkonu Julianne Moore. Pocity těsně po promítání jsou identické s těmi, které jsem prožíval u Case 39, takže mám opět problém s poněkud uspěchaným koncem. I tentokrát bych radši uvítal delší stopáž místo toho závěrečného rushe a možná přehnané snaze o divákův infarkt. Nebýt toho, s klidem bych tam napálil plný počet, protože takhle nějak si představuju tu správnou, tep zrychlující (psycho) atmosféru - 80%. (21.11.2010)

Jak už někdo jiný někde jinde podotkl, spoilerování je smrtelný cinefilní hřích, tudíž mě za následující komentář nějaký ten pekelný okruh nemine, ale co, smrtelných hříchů mám na hrbu bezpočet s obzvláštním důrazem na nestřídmost a smilstvo a známých tam dole mám taky nemálo... "To vás Bůh trestá, že se nemodlíte!" zahrozí Stařena z hory bezzubými dásněmi a plivancem potvrdí úděl odpadlíků od víry - třes se, bezvěrče, a honem začni nedělní rána trávit na kolenou v kostele místo na zádech v posteli, nebo přijde Jonathan Rhys Meyers a jediným francouzákem ti vysaje duši! Hm, tak právě drtivá většina žen a čtyři procenta mužů odešla hlásat, že Bůh je mrtev nebo na doživotní dovolené a polykají pastilky na vonný dech. Nechť zbytek populace tedy nese trest tucet a sto minut, které jim budou připadat jako dva dny, zírat na film, který zcela popírá úvodní slova hlavní hrdinky, že disociativní porucha neexistuje, protože změna z psychothrilleru na náboženský horor je jinými teoriemi nevysvětlitelná. Smutně nesourodé, nechtěně směšné, těžce překombinované a tak okatě a prvoplánově nábožensko-agitační, že to nejspíš bude naopak agitka ateistická. Rhys Meyers sice podává své tři (a více) tváře Jonathana výborně, ale když už dokazuje, že má na víc než upevňovat v paměti starou říkanku divorced - beheaded - died, divorced - beheaded - survived, měl by změnit agenta. Utápět talent v chlastu je jedna věc, topit ho v podobných sračkách úplně jiná. (23.10.2011)

Docela zajímavě rozjetý mysteriózní thriller s Julianne Moore v hlavní roli forenzní psychiatričky, ovdovělé matky malé holčičky. Moore se dostane do rukou případ mladého muže, který trpí jakousi schizofrenií... časem však psychiatrička začíná rozplétat klubko, které ji zavede daleko od domova (a hluboko do historie), zatímco by ale měla dávat pozor právě na dceru, protože nebezpečí je blízko. V závěru však bohužel začíná tempo klesat (jak bývá zvykem) a vše je zamotané až moc uměle - neschopnost scenáristů z filmu úplně prýští. Nemluvě o zcela posledním záběru filmu. Holt si musíme počkat na nějaký další pokus. (07.08.2014)

Na tento film jsem byl velmi zvědavý od okamžiku, kdy jsem se o něm dozvěděl. Ne kvůli Julianne Moore, ani kvůli dvojici švédských režisérů, od nichž jsem nikdy nic neviděl, nýbrž protože scénář napsal Michael Cooney, který je podepsán i pod scénářem k jednomu z mých nejoblíbenějších mysteriózních thrillerů - Identitě. Zde se - už vzhledem k nástinu děje - všeobecně čekalo něco podobného. Nakonec je Shelter mírně slabší než právě již zmíněná Identita, ale i tak se jedná o velice příjemnou podívanou, u níž jsem se za celou její nekrátkou stopáž ani chvíli nenudil. V polovině se to celé přehoupne z psychologického thrilleru kamsi úplně jinam. Řekl bych, že velká část diváků tento přechod ohodnotí spíše záporně, mně to ale vyloženě sedlo. Od doby, kdy se rozdají karty (takže divák ví, o co se jedná - podobně jako odhalení pointy v Identitě), Shelter šlape naprosto skvěle. Tímto svůj komentář ukončím, protože nechci příliš spoilerovat - pouze podotknu, že ačkoli se naskýtala spousta možností, jak totálně pomrvit celý závěr, je právě posledních pár scén důvodem, které v mém případě rozhodly o čtyřech hvězdách. (28.07.2010)