Тёмные воды
Obsahy(1)
Elizabeth přijíždí do kláštera na ostrově za svojí přítelkyní, chce však i zároveň zjistit, jak je to s podivným financováním kláštera jejím nedávno zesnulým otcem. Zde se seznámí s mladou řádovou sestrou Sarah, která ji zasvěcuje do ponurých tajů řádu. Velmi záhy se před Elizabeth začne odkrývat děsivé tajemství, které obklopuje nejen klášter, ale celý ostrov a její minulost. Obklopena rozbouřeným mořem, neustávajícím deštěm a atmosférou strachu, musí dívka bojovat o holý život. (Daxus)
(více)Recenze (57)
Já... tady jsem trošku dost na rozpacích. Z jedné strany mě během sledování napadla myšlenka, že ony ty devadesátky na dobré horrory přece jen nebyly tak skoupé. Na druhou stranu mě prvních cca 40 minut neskutečně ubíjelo svou zdlouhavostí a unylostí. Půlka záběrů trvala o pět minut více, než bylo snesitelné. Ale zase... Ta atmosféra, a obzvláště druhé části filmu, kde doslova vygradovala v můj malý soukromý orgasmus, a typický italský duch. Parádní prostředí starého kláštera, jeptišky, podivné nepříjemné zvuky, parádní scény (ukřižovaná jeptiška, vzhled démona), staré dobré ruční triky, žádný hnusný digital. Jsem docela rozpačitý. Mám hroznou chuť tam alespoň ještě jednu napálit, ale něco mi v tom brání. ()
Mladá angličanka Elisabeth se vydává kamsi do ruska na nějaký zapadlý ostrov s klášterem, kde jeptišky vykonávají zvláštní obřady a zvyky a střeží podivný kamenný talisman a asi netřeba říct, že ani jedno z toho nemá nic společného s křesťanskou věroukou, protože jeptišky z Dark Waters jsou oldschoolovým stylem hororové stejně jako celý zbytek filmu. Ta oldschoolovost a celé prostředí kláštera i ostrova jsou ale to hlavní, co na filmu může zaujmout, protože děj to asi moc nebude. Dark Waters nemá moc příběh a občas se skáče k různým událostem tak nějak jakoby úplnou náhodou, dokonce je to z docela velké části takové snové a to nejen kvůli nočním můrám hlavní hrdinky a od úplného zmatku to zachraňuje vesměs jen nějaký spojující lovecraftovský koncept zasazený do přiléhavých kulis. A protože kulisy jsou to hlavní, co v tomhle filmu může divák okukovat, tak by se slušelo autory pochválit, protože se jim povedlo vytvořit pravý bizarní hororový ostrov se všemi možnými podivnými věcmi a samozřejmě tajnými prostorami pod klášterem a po ostrově se pohybujícími podivnými postavami a ve spojení s hudbou a světlem svíček z toho jde takový ten pravý bizarně strašidelný feeling jako v osmdesátkových hororech s různými nadpřirozenými potvorami. Podivně se vlekoucí a poskakující příběh tomu moc nedá a zvlášť ne i díky lehčí předvídatelnosti, ale závěr potěší, ikdyž mě osobně by potěšil víc kdyby dopadl přesně opačně, a rozhodně tento trochu starší film zapůsobí svěže svou oldschoolovostí a strašidelnou atmosférou mezi všemi těmi naturalistickými a "reálnými" horory dneška. Jo a pokud jde o "gumové masky" tak těch jsem se hrozila po přečtení komentářů, ale naštěstí žádných masek nebylo moc potřeba a když bylo, tak jen tak, aby nebyly moc vidět a nepůsobily rušivě, takže to dopadlo fajn :). Čtyřka je to ve výsledku ale možná maličko slabší. ()
Z celého filmu jde cítit stará poctivá italská škola a přestože je vše „posvěceno“ ruskou distribucí, Mariano Baino se snažil neudělat ostudu své domovině a povedlo se mu natočit velice působivý film s ponurou hororovou atmosférou. Natáčelo se v oblasti Krymu, což se ukázalo býti velice dobrým tahem. Právě zvolené prostředí na mě udělalo velký dojem. Ponurý klášter plný temných chodeb a zákoutí stojí nad jeskyním komplexem – přesně tohle je podle mého gusta. Když k tomu přidám i poutavý příběh, měl jsem na hodinu a půl o zábavu postaráno. I já se přidávám k těm, kteří z toho cítili Lovecrafta a to především díky podivnému stvoření a historii ostrova. To však zde nebylo zdaleka tím jediným odporným zjevením. Stačí se podívat na pološílené jeptišky (některé z nich slepé) a jejich obřadní rituály. Mrskání, gore to vše bylo vítaným zpestřením mysteriózní zápletky. Stejně jako fakt, že se zde zbytečně neplýtvalo dialogy. Mnohdy je lepší když se ve filmu moc nemluví a divák se tak může nerušeně věnovat samotnému ději. Jediné co mě trochu mrzí je to, že si s tím režisér ještě o trochu více nepohrál po psychologické stránce. Některé rádoby lekací scény, totiž nevystraší ani malé děcko. Prostě to chtělo zapojit více kreativity. Když už to v některých scénách šlo, tak nevím proč ne ve všech.70% ()
Režisér Mariano Baino vytvořil dílo , které se v klidu může rovnat s tím nejlepším od Argenta či Soaviho. Vizuálně skvělé , atmosfericky naprosto pohlcující. Takové filmy se zrovna netočily na běžícím pásu a tak jsem rád že jsem tento málo známí skvost mohl vidět a vychutnat si další špičku eurohorroru. ()
Neapolčan Mariano Baino režíroval Dark Waters ako 26 ročný. Už vtedy mal za sebou fantastický shorťák Caruncula na tému kanibalizmu a napozeraných množstvo démonických hororov a zrejme aj celého Argenta. Vo filme, ktorý sa nakrúcal na Kryme a v katakombách pod Odesou aj s ruskými hercami-veteránmi, akoby sa snažil zavŕšiť Argentovu trilógiu o troch pekelných matkách. V čase, keď bol Argentov príbeh o Mater Lacrimorum (matke sĺz) ešte v nedohľadne, Baino hovorí o matke večného smútku. Určite nie náhodou. Dark Waters je predovšetkým atmosferické divadlo, skúpe na príbeh, bohaté na náznaky, odkazy a tajomstvá. Za zbožnou maskou počestných mníšok z ostrovného kláštora sa ukrýva niečo diabolsky neblahé. Vlastne to ani nie sú mníšky, viac im pristane český výraz, sú to maniakálne jebtišky(!), ktoré krvou kŕmia "to, čo neexistuje, ale predsa tu je". Horiace pochodne, búrka, detský nárek, škrek beštie, zdochnuté ryby, spálené mäso, črevá a zase črevá... Neznáma Louise Salter v hlavnej roli je oblečená aj sa pohybuje ako Jennifer Connelly vo Phenomene (1985). Skromný príbeh sa odvíja retrospektívne, cez flashbacky a sny sa dostáva k pointe. Záver so slepou mníškou si Baino zjavne vypožičal zo Sentinelu (1977), no aj tak sa mu vydaril. Tento film má nejaké tie muchy, ale predsa je to VŠ hororovej atmosféry. ()
Jedna mladá žena ide za kamarátkou do kláštora.ktorý je zatvorený pred moderným svetom a sa nachádza na nedostupnom ostrove a v nom sa deje niečo temné a mníšky sa tiež nechovajú celkom normálne lebo sú zasvätené do starodávneho kultu a nie Bohu.Už to že ona vo veľmi daždivom a pochmúrnom čase prichádza na ostrov a do toho tá všade prítomná mrazivá hudba,to všetko nasvedčovalo tomu že o napätie a atmosféru nebude núdza a tak bolo.Temné chodby starého kláštora dotvárali veľmi silný depresívno atmosferický dojem.V závere je to už trocha prekombinované ale nič iné nemôžem tomuto filmu vyčítať.Atmosféra,napätie,strašidelnosť a aj gore sú súčasťou tohoto filmu a aj preto som nadmieru spokojný. ()
Nebylo to špatné--Vytváření strachu pomoci atmosféry mám rád....ale mému vkusu to úplně nesedlo :( ()
Nemůžu si pomoct, atmosféru to má slušnou, ale na víc jak průměr to opravdu nemá ani náhodou. Většina filmu je navíc až příliš utahaná a příběh by vystačil maximálně tak na hodinu a možná ještě pár minut. Příběh sice není špatný, ale něco do sebe začne mít až ve finále (i když teda ta závěrečná scéna je nějak divně utnutá). A když tu čtu na plakátu filmu slogan "a new wave of horror", tak úplně nerozumím tomu, co tím myslí, Dark Waters mi připadá jako naprosto klasický horor, který by klidně mohli odvysílat po desáté na Nova Cinema (aspoň v době, kdy ještě o víkendech dávali horory... což je tak dva tři roky zpátky). Sice není špatný, ale vůbec nijak překvapivý. 3* ()
Jak ten začátek vypadal pěkně, tak ten konec stál za dreveného, vatou nadívaného... Nemá cenu nic psát, Ruut mi všechna slova z huby vypáčil a sám si je do komentáře umístil. Akisha mi též pohovořila z duše. ()
Jedno z nejdepresivnejsich del co jsem videl. Hudba, prostredi, psycho lidi. ()
Naprosto parádní, pomalý oldschool lovecraftovský horor: tajuplný ostrov, ponurá atmosféra, jeptišky, tuna svící, zlověstné tajemství. ()
Ranně devadesátková pocta hororovému žánru se silnou lyrickou notou. Klasické postupy podbarvené ukvílenou hudbou neurazí ani dnes. Nedostatky tam jsou, ale ty se dají odpustit díky celkovému pocitu. Rozumím, když hororový fanoušek dá 4*, ovšem Dark Waters napálit 5*... to je přespříliš. 66%. ()
Někomu to připadlo mistrně mysteriozní, mě to evokovalo čistou amatérštinu Argentova ražení. Tzn. hrozné herecké výkony, mudrlantsky vynášená motta namísto reálně mluvy a třeba také domrtva rezonující hudba dusící jakýkoliv zárodek dramatičnosti. Velmi špatné. 0% ()
Asi tady budu za burana, ale já jsem onu lyrickou přitažlivost tohoto díla prostě nedešifroval. Zpočátku mě vtáhla mysteriózně melancholická atmosféra – tento pocit jakési sounáležitosti s autorem mě ale postupně opouštěl a byl nahrazen čistým zmatením, protože čím víc se děj filmu zařezával do katakomb ostrovního kláštera, tím více mě takto koncipované dílo dusilo. Nejasné vize a představy hlavní hrdinky byly vyvedeny nadmíru sugestivně, ale celkový pocit z filmu mám takový nijaký – tohle prostě není film pro mě. Z celého snímku mi utkvěla v hlavě jen scéna – pozor SPOILER – kdy Elizabeth rozmlátí jeptišce hlavu o podlahu, kterýžto výjev mě škodolibě pobavil. :-) Jinak tady ale padla kosa na kámen. Bohužel... ()
Parádní atmosferickej rozjezd se bohužel změní v celkem chaotickou jízdu kde příběh neni odvyprávěn tak jak bych si představoval, nicméně se musí uznat že to je fakt kvalitně natočeno a některý záběry a hororový výjevy se tady povedly. Inspirace jménama jako Argento, Fulci nebo Lovecraft se zde nezapře a myslim že je to lehce nadprůměrná tečka z dob kdy takový horory už byly pasé. ()
Staroškolsky pomalý horror, ze kterého smrdí na sto honů Lovecraft a estetika mistra Bavy. Vynikající soundtrack. ()
Už pár úvodních scén hraničících s trapností nás ujistí, že když to hned vypneme, zcela jistě o nic zásadního nepřijdeme. Byť jde o ranné devadesátky, nemusíme tyto nedostatky svádět na letopočet. Předpokládejme, že i v té době už se točili dobré filmy. ()
Od začátku do konce bomba. Už jen díky té fantastické atmosféře temného kláštera, spletí chodeb pod prastarou farností a opravdu bizardním jeptiškám(jedna je opravdu výstavní kousek), které mi místy skutečně naháněli husí kůži, si zasloží Dark Waters plný počet. Sám jsem kroutil nevěřícně hlavou, protože zpracováním jako by film vypadl z éry evropských osmdesátek. Vizuálně poutavé, nápadité a temné, navíc s výbornou kamerou, jejíž efektní nájezdy z pohledu neznámého zla, perfektně dokreslovali hororovou náladu a šponovali diváka na maximum. Další zvlášností a vlastně i velkou předností filmu je minimální konverzace, kdy se třeba deset minut vůbec nepromluví. Ale jak říkám, na kvalitě snímku se to projeví pouze pozitivním směrem. Konečný verdikt je naprosto jasný a jen dodávám, že jde o další z řady neprávem zapomenutých kousků evropského hororu. Pekelně dobrý film. ()
Já úplně žasnu jak je tu z takové hovadiny každý na větvi.Co pět minut sem myslel,že to vypnu a lituju,že sem to neudělal.Nudné,amatérské,trapné,absolutně nestrašidelné a atmosféra v záporných hodnotách!Jak kdyby to natočilo pětileté děcko.Nejlepší na celém filmu byl konec.Tím myslím jako že to skončilo.To mě zaplavila vlna štěstí a pohody.Jasně a nemilosrdně odpad,protože toto byl jeden z nejhorších filmů co sem kdy viděl! ()
Tohle je v rámci žánru hodně velkej objev zapomenutýho klenotu - atmosférickej horror s minimem konverzací o jeptišském řádu, který žije na opuštěném ostrově a uctívá starého démona. Každej druhej je tam slepej, babička vyšívá dečky s ďáblem, polodivokej strážce lodi žere syrový ryby, každonoční promenády s hořícími kříži, jasnovidnej slepej malíř zavřenej ve sklepě, kterýho používají jako CCTV atd. Pro fanoušky italskýho stylu povinnost. ()