Kde je Fred?

Odporná německá nekomedie, která se patrně snaží vytřískat srandu z toho, že si pitvořením a přehráváním utahuje z postižených. Nezakázali to snad v Německu spolu s nacismem? Bohužel, asi ne. ___ Hlavní postava je trapák mezi dvěma ženami. Jedna je snobská kravka s odpudivým synem, druhá je neskutečná vtěrka, co mu vpadává do bytu a bez dovolení zvedá telefony. Proč on touží po nich a proč ony po něm, když je to bezmyšlenkovitý ubožák, je záhadou, nad kterou nechci přemýšlet. ___ Ach, bohové! Je to stupidně napsané, blbě zahrané a jakože morální poselství je blábol hodný svěrací kazajky. Bylo mi trapně za herce i štáb. (18.05.2016)

Začátek byl z mého pohledu hodně rozpačitej. Říkal jsem si, že to bude strašlivá srágora. A možná i byla, navíc poměrně dost amorální. Ale hrozně dobře jsem se u ní bavil. Nebýt scény s přebíháním od jednoho stolu ke druhému v restauraci, tak bych tomu dal snad i plnej kotlík. Tahle pětiminutovka mě ale otrávila. To je ale čistě subjektivní pocit. Věřím, že někoho naopak hrozně bavila, a zíval u scén, který naopak bavily mě. A těch byla naprostá většina. Dělat komedii o vozíčkářích není vůbec jednoduchá záležitost, tvůrci Freda to ale vybalancovali výborně. Příjemný překvapení, po Fakjů v krátké době další vynikající německá komedie. (23.11.2014)

No mně je popravdě řečeno tak nějak celkem jedno, kde Fred je. Já to stáhnul kvůli něčemu jinému, a tím je A. M. Lara. Ta potěšila, ale jinak mi to přišlo jako celkem trapně natahovaná guma ze starých trenek, jejímž šponováním se tvůrci snažili oddálit ten nevyhnutelný moment, kdy to celé praskne. To, že ten spratek Linus by potřeboval pár přes držku a minimálně měsíční  hladovku (nebo obráceně??), je už jen detail. (22.02.2023)

Milé překvapení z Německa. Několik filmů z jejich produkce jsem už označil jako nadprůměrné, ačkoliv je zrovna nevyhledávám. Tuto svižnou a vtipnou komedii mezi ně zařazuji. Bláznivý styl, který mám moc rád zejména z dílny Italů, se tu střídá s momenty až moc vyumělkované romantiky a čestnosti. Film mě ale pobavil a také za odvahu pustit se do komedie v ožehavém problému vozíčkářů, ho hodnotím dost vysoko. Je pravdou, že v italském provedení by to byla pořádná šaškárna a americké by znamenalo velké poselství světu o dokonalé zemi. Toto je taková zlatá střední cesta. (09.09.2013)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)