Strach(y) ze tmy

V jednotlivostiach skvelé, viem si to predstaviť ako sadu výborných krátkometrážnych animovaných filmov, každý s osobitou poetikou a ilustráciou. Takto poprepájané dohromady to vyvoláva dojem listovania Čtyřlístkem, kde niektoré príbehy popri hlavných ťahákoch neveľmi obstáli, hoci sami osebe by boli nadpriemerné. Hlavná nevýhoda je v kumulácii rôznych druhov strašenia, ktorý prestáva byť naozaj strašidelným, pretože každý si nájde ten svoj druh strachu a pri ostatných môže spokojne (alebo nespokojne: podľa toho, či mu vyhovuje práve zvolená ilustrátorská forma) oddychovať. Predelenie príbehov prerušovanou epizódou o zúrivých útočných psoch vedených sadistickým vypulírovancom v parochni bolo dostatočne nápadité (i keď s prvoplánovo odhadnuteľnou pointou), druhé prerušenie abstraktnými obrazcami, sprevádzané slovnými fóbiami a strachmi z dnešného sveta mi prišlo ako pridanie banánov a ananásu k povestnej čerešničke na torte. Tak vzniká maglajz, ktorý síce zasýti, ale neoslní. 70%. (11.04.2008)

Úžasný nápad s propojením bizarních a děsivých povídek v černobílém kabátku. Jen to má jednu obrovskou vadu, jedná se o naprosto nedomrlou podívanou s rádoby art přesahem, jež nabídne pouze neotřelý vizuální zážitek. Největší podíl na tom mají scénáře. Paradoxně motiv na téma "strachu ze tmy" je prakticky pouze v poslední povídce, která jak už většina nakousla, patří k tomu nejzdařilejšímu. Sugestivní cestu do nitra strachu bych si představoval opravdu jinak než takto. Nejedná se dle mě ani o ucelený koncept, i když pokud je to záměr, tak budiž. Minimalistická animace, která je pro každé vyprávění ztvárněna odlišně (co příběh, to jiný autor), mi přišla skvěle padnoucí ke každému z nich, ale to nic nemění na menším zklamání. Každopádně nevadí, rozhodně se nejedná o ztrátu času, protože Strach(y) ze tmy jsou svojí temností v animovaném světe tak trochu unikátem. (25.04.2017)

Rádoby intelektuální monolog v jehož pozadí se hýbou rádoby zajímavé černobílé obrazce provádí pěticí rádoby mysteriózních příběhů. Nudné, nenápadité a úplně pitomě vypointované příběhy, které nejsou schopny v člověku pořádně vyvolat ani nudu, natož cokoliv jiného. Za průměrný poslední příběh hvězdička navíc, ale jinak je to slabé až na půdu. Zkrátka a dobře - "Deset světoznámých komiksových tvůrců oživilo odvěký strach ze tmy a vytvořilo jedinečný animovaný film.". Jsem ráda, že jsem o žádném z nich nikdy neslyšela. (24.11.2008)

Docela slušná animace, i když od Francouzů jsem i v žánru sci-fi viděl lepší (třeba Renaissance), ale jinak nic moc. Žádná z těch povídek nemá smysluplnou pointu, natahovaná je každá až neuvěřitelně, a v těch předělech ty levičácké a neoliberální kecy mi taky lezly na nervy. Případné spoilery: Průběžná povídka o chlápkovi se třemi zlými psy je o tom, že psi cestou každého roztrhají, a když poslední pes uvidí svůj odraz v zrcadle, zlý páníček se raduje, a to dokonce i z toho, že pes roztrhá jeho. - Povídka o nemocném pánovi je o tom, že našel zajímavý hmyz, jako dospívající si našel holku, a ta nějak symbiozovala s tím hmyzem ale zůstala jí lidská podoba a pán je jen inkubátorem. - Japonská holčička je šikanovaná ve škole, straší tam duch nějakého samuraje a ona je nucena podobně jako ten samuraj spáchat seppuku (neboli česky neodborně harakiri). - Mladík má kamaráda, v okolí něco žere zvířata i lidi, ukáže se, že šlo o krokodýla/draka, ale i když je zabit, mladík si myslí, že sežraný kamarád ho navštěvuje. - Pán, který asi nemá na elektřinu, v zimě ve svém domě, kde si svítí svíčkami a ohněm v krbu, vzpomíná na nějakou paní, uvízne v šatníku a nemá se jak dostat ven. ... Divné, což? Mně to přišlo až pitomé. (11.05.2020)

Nic pro ty, kteří musejí mít vždycky všechno vysvětleno od A do Z a pointu naservírovanou na stříbrném tácu až pod nos. Kdo si dokáže vychutnat atmosféru a rozdílná, ovšem bez rozdílu osobitá výtvarná pojetí jednotlivých příběhů, ten je zde na správné adrese. Monolog doprovázený proměnlivými obrazci mezi jednotlivými povídkami mne sice příliš nenadchl, ale ani ten nepovažuji za ztrátu času, zbytek filmu mne do sebe dokonale vtáhl a poskytl mi i pár námětů k přemýšlení. Ještě k tomu "výtvarnu" - Alfred Kubin, Giorgio de Chirico nebo Odilon Redon patří ke jménům, která mne při sledování "Strach(ů) ze tmy" napadla - všichni tihle pánové měli k titulnímu tématu také vždycky co říci a hlavně se k němu stejně jako autoři snímku uměli vyjádřit kresbou, která jak je vidět dodnes inspiruje :-) . (05.07.2010)