TRON: Legacy 3D

Film, který mohl být dalším Matrixem (a že bychom takový druhý Matrix potřebovali. A ne, Inception to není), jenže k takovému cíli bohužel ani nemířil. Vizuál je podmanivý, příběh je prostinký. Proč vlastně? Protože film představuje přímé navázání na prvního Trona, jehož příběh je směšně nedomyšlený. Když se tvůrci rozhodli takto navázat, naložili si tím na záda to břímě, že musí pracovat s nesmysly, které se v původním Tronovi objevovali. A to dost dobře nejde... (19.12.2010)

Tron jako suchá a neosobní prezentace vizuálně opojného kyberprostoru, která dokáže strhnout snad jen ve dvou scénách (motorky a hudební klub)? Děkuji, nechci. Kdyby to točil někdo jiný než Kosinski, třeba by to i fungovalo, v jeho podání se ale Tron Legacy stal jen nečekaně nudnou umělotinou bez jakékoliv chuti a zápachu. Z toho hit nekouká. 50% (16.12.2010)

Neocakaval som vela a dostal som porciu nabitu akciou, vizualnymi i zvukovymi efektami s perfektnou hudbou a celkom jednoduchym scenarom a to vsetko zabalene s 3D zazitkom v kine. Taketo nieco sa podla mna oplati vidiet len v kine, na pc to uz nie je ono a cudujem sa, ze Akademia Oscarov tento film nezaradila do kategorie najlepsich vizualnych efektov, pretoze to bola proste krasa, no aspon ze tie zvukove efekty tam su. Ten nadherny vizual mi pripominal trosku Spielbergovu A.I. UMELU INTELIGENCIU (2001) alebo Cameronovu PRIEPAST (1989) ked ukazovali mimozemske sidlo pod morom. Je to jeden z dalsich filmov, ktory chcem vidiet este raz. _________ Jeff Bridges - (Kevin Flynn / Clu) +++ Garrett Getlund - (Sam Flynn) +++ Olivia Wilde - (Quorra) +++ Bruce Boxleitner - (Alan Bradley / Tron) +++ James Frain - (Jarvis) +++ Michael Sheen - (Castor / Zuse) +++ Beau Garrett - (Gem) +++ Hudba: Daft Punk +++ (Videl v 3D kine 01.02.2011) +++ (01.02.2011)

Vizuální žranice bezesporu, už jenom proto doporučuju návštěvu kina. Druhým top prvkem je soundtrack od Daft Punk. Všechno ostatní (scénář, herecké výkony) je spíš v průměru, Garrett Hedlund jako hlavní postava je castingový ústřel, ten člověk nemá ani kapku charismatu. Na příběhu mi nevadí, že je jednoduchý (nějaké snahy o přesahy lze najít - a jsou spíše na škodu, protože zoufale nefungují), nýbrž že je ne zcela efektivně odvyprávěný. Divák se nedočká žádného postupného poznávání reálií daného kyberprostoru. Jack byl loni na Pandoru pěkně postupně připraven. Kdepak Sam - ten do Světýlkova zčista jasna spadne a ani nevypadá, že by ho to nějak zvlášť překvapilo, nedejbože aby se dožadoval odpovědí. Divák (já) tak nemá šanci poznat limity toho světa - a to se pak postavám špatně fandí, protože se snadno nabyde dojmu, že kdykoli se něco posere, tak bude následně stačit, aby se stařík stvořitel Bridges něčeho dotknul a všechno bude all right. Na čtyřhvězdičkové hodnocení zním až příliš kriticky, že? Jenže aby bylo jasno - TRON: Legacy není vůbec špatný film, veškerá kritika z mé strany vychází z toho, že s mírným doladěním scénáře to mohla být ultimátní pecka srovnatelná třeba s Matrixem. Po vlažném přijetí ze strany vážených pánů recenzentů mi naštěstí výrazně spadla očekávání, takže nakonec jsem spokojen. Stokrát radši si dám další pokračování Trona (a jo, klidně s Kosinskim za kamerou), než většinu připravovaných komiksáren (od Sršně, přes Lanterna, po Thora). 80 % (18.12.2010)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)