Matka

Jihokorejská kinematografie si zapisuje další zářez a Bong Joon-ho definitivně potvrzuje, že patří do režiserské (myšleno celosvětově) elity. Příběh matky, jejíž láska nezná hranic a která se ze všech svých sil snaží zachránit syna, je strhující svou upřímností a naléhavostí, kterou onu lásku popisuje. A uvnitř vší té rozervanosti navíc Bong nezapomíná upomínat na Hitchcocka a připravovat thrillerové scény plné jakési temné aury, jež vaší duši chtivou "něčeho" originálního zcela naplní (téměř všechny takovéto scény v Bongově podání končí jinak, než by se čekalo). Typická rozpolcenost režisérových filmů je přítomna i zde: humor střídá násilí, horror vztahový film a černá komedie tragický příběh. Tohle je ovšem trademark v pravém slova smyslu, žádná neumělá křeč. Je až neskutečné v jakém uměleckém duchu Bongova filmografie pokračuje a jak se svým každým dílem posouvá dál a tím pádem posouvá dále i hranice filmového vědomí. Říkejte si, co chcete, ale toto dokáže jenom ta asijská kinematografie. (19.10.2009)

„Matka“ bývá mnohdy srovnávána s Bongovým starším filmem "Vzpomínky na vraždu". V obou případech se jedná o detektivní příběh zasazený na maloměsto, kde vystupuje trojice různorodých policistů a retardovaný mladík. Bong vždy podřizuje výchozí žánr postavám, takže přenesením pozornosti z vyšetřovatelů na obyčejnou starostlivou matku, která se snaží očistit syna obviněného z vraždy, vznikl diametrálně odlišný snímek. Titulní postava do žánru vnáší intimní pohled a civilní pojetí, ale současně nezastiňuje rovinu napínavého vyšetřování. (05.07.2009)

Film bych rozdělil do dvou polovin. Ta první líčí úzký vztah matky a syna, který je obviněn z vraždy a tato pasáž se poměrně plouží a děj nikam neposouvá. Od půlky, kdy matka pátrá po skutečném viníkovi, nabírá na tempu s dosti znepokojivou atmosférou. Vesměs všechny postavy jsou nesympatické a spíš vyvolávají záporné pocity. Ukázka, kam je člověk schopen zajít pro své dítě, nahání hrůzu a vyvolává v určitých momentech až nechuť. Zvraty nakonec nejsou tolik překvapující, ale rozhodně fungují. Po první hodině sledování jsem byl otráven, nicméně se z toho nakonec vyklubalo solidní temné drama.......6/10 (05.06.2017)

Jako by letošní Vary zachraňovala Korea a sázky na režisérskou jistotu. Po Žízni Park Chan-wooka Matka Bong Joon-hoa (Mutant/Host zapomenut). Zpočátku jsem se bál, protože filmy s podobnou tématikou moc rád nemám, a především postava matky mi svým chováním neuvěřitelně lezla na nervy, jinak filmu lze máloco vytknout. Natočen je pěkně, jistě, drží si určité napětí a nádech, herci skvělí, hudba rovněž a k závěru několik scén, ze kterých až mrazilo. 85 % (12.07.2009)

Další z četných pohledů na téma "matka/syn", a také zde je v presu mezi synovskou láskou a nepřejícím prostředím. A tak jako obvykle prodělává matka i zde jistý vývoj (jistým směrem - z Mrs Marplové v plastových rukavicích, aby nezanechala vlastní otisky, se mění v brutálního zabijáka s hasákem). A kdyby nebylo akupunktury, kdo ví, jak by to všechno dopadlo... A morální poučení? Retardovaný bez matky bude na tom vždycky hůř než blbeček s matkou. (03.04.2016)