Zahrada

Asi za nejpříhodnější bych považoval načnout své povídání citací z časopisu Cinema (číslo 9/96). "Zahrada je dobré místo, když potřebujete něco udělat se svým životem, plným zásadních i nepostižitelných problémů, které splývají tak jako stíny košatých jabloní v dozrávajícím sadu. Je v ní laskavost odpoledního slunce i palčivost vosích hnízd a nových příslibů, vzešlých z tlejícího vlhka a chladnoucího podzimního popela." __ Zhruba takový pocit mám z filmu také, přičemž toto konkrétní dílo je praktickým dokladem, že důležitou věcí při jakékoli projekci je něco, co většina recenzentů ani nezpozoruje – vhodné vnitřní rozpoložení. Když jsem Záhradu viděl poprvé, měl jsem v hlavě „plno“ a na duši nepříjemný pocit. A za tohoto stavu jsem se v postupně zobrazovaných situacích snažil hledat nějaký smysl či skrytý význam. Výsledek? Filmový zážitek veskrze průměrný. V dalších dnech se mi však film rozkládal v hlavě a došlo mi, že to, co nabízí, má mnoho společného s mojí subjektivní realitou. A vydal jsem do tohoto fikčního světa znovu. Kdybych měl popsat celkovou atmosféru Záhrady, napadají mě přívlastky jako „inspirativní“ (co se například vztahu k přírodě týče) či „uklidňující“ (veškerá působnost Heleny, od jejího vstupu na scénu až po éterický konec). __ Zdejší fikční svět filmu, konkrétně zmíněný prostor zahrady, okolo které se vše točí, je jakýmsi ideálním stavem, který by chtěl žít asi každý. Zároveň se ale domnívám, že snímek se velmi trefně opírá do nejčastějších psychologických problémů, které naopak mají své místo v každé době, a tak i když je snímek přes dvacet let starý, jde z něho pocit, jako kdyby vyprávěl o tom, co se stalo minulý týden. Vnímám to takto osobně i z toho důvodu, jelikož jsem měl tu možnost hledat a také i poznat, že takovou Zahradu lze najít doopravdy, a že to kupříkladu může být „jenom“ obyčejná zahrada. (Zkrácená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% (15.08.2020)

Nezabudnuteľná hudba robí z toho filmu možno dvojnásobne lepší film, než akým v skutočnosti je. Inak ten poetizmus bez nejak vyvíjajúceho sa príbehu je pohladenie pre básnikov, ale nie pre bežného diváka, ktorému nemá film čo ponúknuť, okrem majstrovských mužských hercov. Ženy priniesli len šarm, ale to v tomto žánri úplne stačí. (23.05.2023)

Dobrý film. Síce sa nesie v tendenciách poetiky, ktorá mi v slovenskom filme nikdy nič nehovorila, ale zároveň je to svojou autonómnosťou a samotou nejako pútavejšie. Príbeh je rozdelený do 14 kapitol, má rozprávača, ktorým sa neskôr stáva sám hlavný hrdina Jakub - asi najlepší Luknár akého som mal možnosť vo filme vidieť - a aj keď film postráda dramatickú zápletku a je podobne ako predchádzajúci Šulíkov film Všetko čo mám rád o akejsi mozaike epizódiek, nevadilo mi to. Záhrada s domom sú prekrásnym prostredím, kde prichádzajú postavičky - častokrát veľmi bizarné aby rozprávali o živote, smrti, láske a zmierení. Jakub je konfrontovaný s minulosťou, ale nechávajú ju prejsť svojim životom ako ročné obdobia aby na sklonku roka mohol zažiť prítomnosť, pochopiť realitu a písať si vlastnú budúcnosť. Všetko je to zaobalené do petického hávu. A páči sa mi to. Možno to nemá taký význam a takú odľahčenosť ako Šulíkov Slnečný štát, ale jedná sa o film, ktorý je kompozíciou, príbehovou zložkou a prevedením originálny. Je v ňom trocha postmoderny, trocha magického realizmu, trochu rozprávkovosti a filozofie a pozornejší tam nájdu aj odkaz na Obeť od Tarkovského. Malý veľký slovenský film. (01.06.2013)

Poetické filmy nesleduji, tak se v tomhle žánru nevyznám. Je to zajímavý film, prostředí je vybrané dobře, čiší z něj jakási atmosféra. Líbí se mi i ta mystika (zápisky, konec...) a skutečně je tu pár zajímavých momentů. Děj to moc nemá, něco se tam odehrává, ale nic moc se toho opravdu nestane. Jak tu byly i zajímavé momenty, tak tu byly i momenty, které byly pro mne buď nic neříkající nebo měly více významů. Nevím, jak vám strčení nohou do mraveniště pomůže určit, jaká bude zima. Poslední dvě kapitoly byly prostě divné. A ten konec je zajímavý, ale má více významů. Možná to tak má být, ale mám radši jasné konce. Tož, je to zajímavý film, podruhé bych se na něj i rád podíval. Mám to mezi 3-4*, nakonec to bude za slabší 4*. (26.08.2017)

Jakub jde do přírody. Místo hádek s tátou a frustrujícímu vztahu s vdanou ženou jde tam, odkud jeho táta přišel do města. Objevuje tam vztah člověka k přírodě. Sám sebe a do toho se mu do cesty ještě připlete jedna ženská, s níž se mu vede přiropzeněji,než s vdanou ženou, na níž by ai tak nevadilo, že je vdaná, ale že je to slepice. Takže jakub pochopil, že je nakonec dobře, že je vdaná. A kolem sebe má krásnou krajinu, zahradu, a pěknou, "free styl" užívající si ženu. (01.09.2010)