Single Man

A few times in my life I've had moments of absolute clarity, when for a few brief seconds the silence drowns out the noise and I can feel rather than think, and things seem so sharp and the world seems so fresh. I can never make these moments last. I cling to them, but like everything, they fade. I have lived my life on these moments. They pull me back to the present, and I realize that everything is exactly the way it was meant to be. Jsem idiot! Colina Firtha jsem vždycky upřímně nenáviděl a každýmu filmu s ním se obloukem vyhejbal. Když se nedávno objevila oceňovaná Králova řeč, jenom jsem tupě prohlásil, že to nechci nikdy vidět. A pak? Bum! Králova řeč byla v závěrečný minutě a já v blahu. Firth mi najednou nevadil, ba naopak, svým hereckým projevem atakoval mojí TOPku (ne, nemám ho tam). Neváhal jsem tedy a opatřil si jeho předchozí film A single man, kterej mě sice vzhledem k tématu nijak moc nezajímal, ale i tak jsem byl zvědavej jestli můj čerstvě nabytý dojem z Firtha přetrvá. A přetrval, dokonce posílil. Colin Firth je perfektní charismatickej herec, A Single Man perfektní film s úžasnym hudebnim doprovodem, pěknou kamerou, bezvýchodně smutnou atmosférou a se zatraceně srdceryvnym koncem. (30.04.2011)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)

Tom Ford má určitě tu správnou teplotu, takovou tu pokojskou no já jaksi ne... pořád mi je zima a taky mám studené ruce, něco se mnou je, něco vážného, protože tenhle neskutečně úžasný počin šel mimo mě. Jáá se opravdu snažil, vzal jsem si mikinu, svetr, nóó pořád nic, taky zapnuk topeni, protože venku se taky jaksi ochladilo, nóó světe div se, pořáááád nic. Já to seru, není mi pomoci, no i o půlnoci 3/10 a ani o punkt víc, protože mně koktavý král zapomněl zahrát. (22.10.2011)

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)

Tohle bylo horší než tahání nervů u zubaře. Nevybavuju si, kdy jsem naposled nějaký film nedokoukal, ale tady mě to přišlo jako kdyby se mě ten film vysmíval do ksichtu, jak mě okradá o můj čas. Ano možná , kdybych se uměl vcítit do hlavního hrdiny, možná kdybych to viděl jako divadelný hru, hodnocení by bylo jiné, nicméně "na možná" se nehodnotí a tohle plácání odněkud nikam uchránil od odpadu jen naprosto strhující herecký výkon mistra Firtha. (11.10.2011)