O bílé paní

Na levé straně vah byl můj odpor jak k M. Issové, tak i k Molavcové. Na pravé straně vah byl vtip této pohádky, originalita a zajímavě experimentální grafické vychyávky. A jelikož jsem se párkrát upřímně zasmál a Martička zahrála kupodivu docela hezky, váhy se přiklonily k pozitivnímu názoru a výsledný dojem je velice příjemný. (05.06.2009)

Přímočará pohádka, která nechodí kolem horké kaše a má něco do sebe. Taková milá pohádka, kde nemohou chybět strašidla v podobě bílé paní, malíře a rytíře zakletého v brnění. Všichni si žijí spokojeně do doby, než se do hradu zatoulá Fanynka pronásledovaná loupežníky. Film určitě nikoho neurazí, ale také nemusí potěšit. Herecky je pohádka zvládnutá výborně, jak v rolích loupežníků, tak strašidel a Fanynky. (27.01.2009)

Mě se to líbilo. Je zajímavé že třeba M. Issovou zas tak rád nemám, ale tady mi vubec nevadila. Scénář ničím nezklamal, výběr herců taky, jestli jsem se při tom usmál to už nevím, ale je to docela milá pohádka. Ty asi tři písničky jsou hezké. Jasně, pohádka nemá žádnou extra výpravu, žádné extra triky, ta tv je tam hodně znát, ale na tv věc, nadprůměr. Dokonce jsem si to pustil druhý den znovu. Spokojenost. (09.03.2011)

Zhruba 50%. Byl jsem celkem zvědavý podle komentářů zde. Čekal jsem nějakou lepší pohádkovou tvorbu v posledních hubených letech. Nicméně, mé očekávání byla nenaplněna. Dialogy byly vesměs velice jednoduché a naivní, příběh ničím inovativní a celkově to působilo dosti "ploše". Na druhou stranu občas jsem se něčemu zasmál, ale to až ke konci, kdy bylo pár slovních perel, ale jinak prostě o ničem - jen film. Na to, že to mělo jen hodinu mi to připadalo docela dlouho. Ale koukalo se na to lépe, než na českou tvorbu poslední doby. Na jedno kouknutí budiž. Howgh! (19.01.2010)

Nebýt zde kouzelná dvojice v podání Molavcové a Vydry, neváhám tuhle pohádku potopit. Ano, jsou zde na českotelevizní pohádku nezvyklé animované vsuvky, má to velmi slušné kulisy i triky, ale co je to platné, když příběh nešlape, a co víc, Martha Issová s mluvou poslední šlapky z Karlína (asi její trademark, protože tak mluví třeba i v pohádce Sedmero krkavců), připomíná spíš tu couru, než holku od rány, ale v srdci čistou a milou. Při každé její promluvě, kdy používá moderní pražský slang, se mi kudla v kapse otevírala. Dalo by jí to moc námahy mluvit alespoň v pohádce trochu spisovně? Navíc vedle mluvy třeba Molavcové to pak o to víc tahá za uši. Ve scénáři jsou i pokusy o slovní hříčky, ale takového toho studentského typu (strašit na hradbách - strašit do půlnoci, strašit ve věži - být ve věži) apod. A ta láska k rytíři, z něhož celou dobu byly vidět jen oči, to bylo také až moc náhlé, aby tomu někdo věřil. Nekonzistentní pohádka v tom co, a hlavně jak říká, s pokusy o humor jako ze střední školy. (19.02.2017)