Průvodce

Je to veľmi dobrá dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o violončelistovi, ktorý je hrdý na to, že môže byť členom orchestru, lenže ten je už čoskoro po jeho nástupe kvôli malému záujmu publika rozpustený a tak sa spolu so svojou manželkou presťahuje do svojho rodného mesta, aby tu začal nový život. Už čoskoro sa mu podarí nájsť prácu, ktorou je na jeho nepríjemné prekvapenie pomoc pri úprave zosnulých ľudí pred obradom, no aj kvôli finančným problémov jej aspoň skúsi dať šancu a postupne si ho to získa. Lenže táto práca nie je vo všeobecnosti moc obľúbená a tak sa to snaží tajiť, lenže v malom meste to moc nejde. So spracovaním som dosť spokojný. Už od samotného začiatku to pôsobí skvelým dojmom, ideálne zoznámenie s hlavným hrdinom, jeho nadovšetko milujúca manželka, ktorá je mu nesmiernou oporou za každých okolností, ale samozrejme hlavne samotná práca, ktorá minimálne vo filme pôsobí skutočne mimoriadne a navyše je tu skvelo podaná aj premena hlavnej postavy od začiatočníka, čo prinesie aj viacero vydarených vtipných situácií až po prvotriedneho profesionála, páčili sa mi aj samotné rozmanité obrady a chválim aj tie pracovné vzťahy, spoločné scény dvoch, troch pracovníkov firmy sú tiež plnohodnotnou súčasťou filmu. Takže hlavne prvú polovicu filmu tomu nemám čo vytknúť, všetko je úplne ideálne. Ale v druhej sa to predsa len o niečo zhorší, hlavne mi až tak moc nesadol ten kontrast v pohľade na túto prácu, na jednu stranu pôsobí tak vznešene a pritom ostatní ľudia sa k nej stavajú s odporom, čo tu má veľký priestor a navyše časom cítiť, že to už prakticky ani nemá čo nové ponúknuť, takže už to nepôsobí až tak perfektne ako prvá polovica, ale aj tak je to stále výrazne nadpriemerná kvalita s množstvom výborných scén. Herecké obsadenie je veľmi dobré, sympatický Masahiro Motoki v hlavnej úlohe, moja obľúbená Ryoko Hirosue ako jeho manželka, obe skvelé postavy spolupracovníkov a viacero slušných vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, tu po celý čas cítiť, že je to skutočne prvotriedna práca, takže nemám problém. A k tomu aj vydarená hudba. Keby bol celý film ako prvá polovica, tak neváham s plným hodnotením, tá je skutočne skvelá, kvôli tej druhej už síce dávam menšie hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný, výborný zážitok, ktorý si určite ešte pár krát zopakujem. 81% (07.04.2013)

Čerstvě Oscarem ověnčené drama ze Země vycházejícího slunce si vás musí podmanit jako mě. Skromně a jemně natočený neobvyklý příběh o muži, jež po zklamání životem našel štěstí v poněkud bizarním zaměstnání. Smutná nálada, která převládá zejména v podobě nešťastných výjevů, které se hrdinovi jakoby náhodně ukazují (chobotnice, lososi), se šikovně mísí s naopak velmi šťastným vyzněním a pocitu sounáležitosti s postavami. Toho se podařilo dosáhnout díky opravdu lidským vykreslením postav a také výborným hercům, především Masahiru Motokovi v ústřední roli. Nádherná hudba jen umocňuje další filmvé kouzlo ze země Sakur. (25.03.2009)

Úžasně citlivý a melancholický mix velice jemné a chvilkové komedie a lidského dramatu tak, jak by si s ním evropská ani americká kinematografie nikdy neporadila. Záběr s kamenem geniální svojí jednoduchostí a úplný svojí efektivností, ale jinak Okuribito vyzní tak nějak nikam. Vnitřně rezonuje, ale klidně bych snesl i pár minut navíc díky kterým by ten konec pořádně dozněl. Jinak ale v podstatě nemám, co bych vytknul. Minimalistická režie, která na sebe nepoutá pozornost, neskutečně civilní herecké výkony a krásná hudba, vše jak má být. 80 % (04.04.2010)

Posmutnělé a součaně komické a extravagantní drama, které plyne pomalu a příjemně jako nevtíravá, vlídná hudba, která je provází. Pozorovat umění smutečních obřadů za staletí vypracovaných do lehkosti a dokonalosti člověka už samo o sobě smiřuje se smrtí, která nemusí postrádat poezii. Více jak dvě hodiny se nehraje o ničem jiném než o smrti a umírání, přičemž má člověk pocit, jako by ho houpali ve vlídné náruči. (27.10.2010)

Filmové pohlazení z Japonska s nádhernou hudbou, téma přípravy na poslední rozloučení se tvůrci chopili přesně tak, jak bych od Japonců očekávala, citlivě, s úctou k člověku i k tradici, zdvořile a s jemným humorem. Masahiro Motoki si mě omotal okolo prstu během prvních minut, po návratu do rodného městečka získal práci mrknutím oka, jen tak nějak netušil, na co vlastně kývnul.. Moc krásný kousek, u kterého si cením jak námětu, tak zpracování a zejména pro celkové pozitivní vyznění.. Poklona, bylo mi potěšením.. (28.10.2019)