Gvozdi

Experimentální snímek se zastaralými postupy 60. a 70. let minulého století bez většího nápadu a inovace. Na bolest hlavy pomůže pár vtlučených hřebíků do mozku. Jenže bolest se vrací, a tak je třeba vrtat, řezat a nakonec část mozku vybrat a zahodit. Tedy Pinhead je zábavnější a vrtání hlavy v Páteru Thomasovi opravdovější. Čekal jsem více fantazie a překvapení. Zájemce o podobné filmy odkazuji na ubu.com. Tam naleznou daleko onačejší kousky, ať už drsnější a opravdovější (skutečné řezání, amputace končetin a další), nebo nápaditější a tak říkajíc do artu. (31.12.2017)

Alebo ruský Tetsuo, to bolo to prvé čo ma napadlo keď som to začal pozerať, inšpirácia kultovou japonskou industriálnou halucináciou je tu zjavná. Profesionálny zabiják trpý bolesťami hlavy a tak si do nej nakoniec začne zatĺkať klince. A funguje to, predtým čiernobiely svet je zrazu nádherne farebný, dokonca až moc. Jeden klinec ale nestačí a vedľajším efektom sú halucinácie. Konzervy sú plné všakovakého hnusu, priateľke vyčuhujú z hlavy špagáty, treba pritlačiť! Keď nepomôže ani vŕtačka, príde na rad konečné riešenie - cirkulárka a kliešte. Mozog v prdeli a konečne je pokoj!!! Ak by som mal odporučiť nejaký ruský film bola by to táto klincovačka aj keď je to záležitosť pre úzky okruh ľudí. (27.01.2011)

Nájemného vraha sužují noční můry a bizarní nechutné představy. Muž zjistí, že od nepříjemného tlaku si pomůže tím, že si do hlavy začne zarážet hřebíky. Zápletka prostá, přesto šílená. Film tak staví hlavně na surrealistickém zpracování a psychicky velmi nepříjemném hudebním doprovodu. Amatérský přístup v některých případech nebývá na škodu. Místa to má dobré (obědová scéna, rozhovor o ptácích), filmu však strašně škodí jeho středometrážní délka, která má přímý vliv na spoustu nudných a bezvýznamných scén u nichž jsem usínal. Patnáct, maximálně dvacet minut by tomu slušelo mnohem více. (06.09.2012)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.15 - RUSKO - Ruské undergroundové filmy (soudě podle asi tří, z čehož dva byly horory) jsou často hodně amatérské, ale až takovým způsobem, že jejich amatérnost je skoro až nekoukatelná. Člověk by tedy čekal, že to aspoň bude mít dobrý scénář a děj, což Gvozdi na jednu stranu má, ale na tu druhou je jen jednoduchou repetitivní metaforou, která (v tomhle podání) nedokáže utáhnout ani tu hodinu stopáže. Celé je to vlastně o chlapovi, který dělá nájemného vraha (asi i pro tamní režim?), ale časem ho dožene pocit viny z tolika vražd jím spáchaných a aby se ho zbavil, začne si do hlavy vtloukávat hřebíky, ale "úleva", stejně jako u každého projevu svědomí, to je jen dočasná a hříchy se pak vždy ozvou. Což není špatný námět, ale skoro negraduje, ani nemá kam a jeho zpracování je natolik amatérské, že jsem snad v každé scéně vnímal, jak ji Iskanov točil, a dospěl díky tomu k názoru, že tohle bych sám se sebou dokázal natočit taky. Přímo z toho srší inspirace Tetsuem, ale v něm Cukamoto aspoň uměl v levných podmínkách funkčně podat všechny efekty a bizarnosti, zatímco tady to působí hlavně lacině. A jelikož ani Tetsuovi jsem ty tři hvězdy nebyl schopný doposud dát, tady to nebude o nic lepší, i když to děj zachraňuje na stejný počet hvězd. 2* (01.10.2023)

Shevčenko s Iskanovom sa dali dokopy a výsledkom je ťažko premakaný industriálny morbid , na ktorého pozadí sa premietajú husté obrázky podmazané podmanivou zvukovou stopou, až máte pocit k vyvrhnutiu. Je to další zo série huminoidných (rozumej humusných) filmov, pričom záverečný akt s muzikou skutočne stoja zato! (17.07.2009)