Dr. Jekyll a pan Hyde

Před nedávnem jsem viděl remake z roku 1941, tak jsem byl přirozeně zvědavý na původní verzi, která vznikla o deset let dřív. Tenhle Jekyll a Hyde se mi líbili o trochu víc. Remake byl sice možná líp napsán a natočen a Spencer Tracy podal fantastický výkon, ale to nebylo nic v porovnání s výkonem Frederica Marche (Oskara dostal po právu). Jeho "opičí" Hyde to bylo něco neuvěřitelného. Už jenom ta samotná přeměna byla dostatečně děsivá, k tomu ještě jeho geniální namaskování a famózní herecký výkon. Taky byl tenhle film trochu kratší, takže měl větší spád než remake a ta nudná pasáž někde uprostřed, popisující to, jak Hyde terorizuje nebohou Ivy, byla celkem krátká, takže mi nevadila (u remaku mě docela srala). (24.09.2009)

Nechápu, proč v roce 1941 vlastně točili remake. Mělo se snad přijít s nějakým převratným trikem? Měl Tracy zastínit Oscarového Marche? Bergmanová předvést rozervanější Hopkinsovou? Chtěl snad někdo překonat skvělé kamerové jízdy, vizuální stránku vyprávění? Ne, vážně nechápu, proč ten remake točili, když dokonalosti už bylo dosaženo. (07.09.2014)

Film začíná záběrem na hru na varhany – každá ruka hraje na jiné klaviatuře. A i dál všechno ladí tak, jak má. Hyde je zrůdnější, než jak by ho dokázaly vytunit moderní technologie, přeměnu prakticky v přímém přenosu by člověk s ohledem na rok vzniku nečekal. Každý z nás má v sobě nebe i peklo a pořád se rozhoduje. Ovšem seznámení s neodolatelným panem Hydem může pár dilemat vyřešit. (26.06.2019)

Z dnešního pohledu spíše detektivní drama/thriller. V roce 1931 ale musel Mr. Hyde působit na diváky opravdu děsivě, jelikož jeho vizáž se povedla. Děsivý až odporný, oproti příjemnému gentlemovi Dr. Jekyllovi. Fredric March je zahrál skvěle a Oscara měl zaslouženě. "Ty nezrodil ses pro smrt, věčný ptáčku! Nepoddal ses ani pokolením lačným. Ty nezrodil ses pro smrt..." Moc se líbila atmosféra filmu, která byla napjatá jeho příběhem, který je originální a zajímavý. I když předtím vznikly 2 krátkometrážní filmy Dr. Jekyll and Mr. Hyde a jeden hodinový z roku 1920 od Johna S. Robertsona, vyniká podle mě oproti nim tento od Mamouliana svým zpracováním, větším prostorem pro Jekylla/Hydea a celkově pro děj. Začátek z pohledu první osoby byl zajímavý a líbilo se mi, že do první poloviny filmu dostal i humor Dr. Jekylla. Druhá polovina byla skvěle dramatická a každý musel chápat rozhodnutí Jekylla s Muriel. A komu se nelíbily Jekyllovi varhany, ten musel obdivovat jeho laboratoř, kterou si představoval že bude ve škole při hodinách chemie. :) (07.04.2013)

Verzia z roku 1931 zaujme hneď prvými subjektívnymi zábermi. Mamoulian si s predlohou skutočne pohral a priniesol film silný nielen scenárom, ale aj dokonalým využitím metaforickej filmovej reči. Nezaostávajú ani triky, premena je vidieť pekne "v priamom prenose", pričom by bolo samozrejme veľmi jednoduché ju preskočiť iba strihom. Psychologicky dokonale prepracované, Jekyll a Hyde nie sú ani dve duše v jednom meniacom sa tele, ako skôr uvedomenie si vlastných slabostí jednej osobnosti, ktoré každého z nás ovládajú. A v roku 1931 si tvorcovia dovolili za tú hlavnú "slabosť" označiť sexuálny pud. (28.03.2018)