Bang Bang Club

Připravte se na pořádně silnej absinth, protože tohle není žádná navoněná jihoafrická bachorka ala Clint Eastwood, tohle je jeden z těch mála filmů u kterýho je dobrý mít pod bradou postavený lešení, protože každou příbývající minutou jsem totálně propadal tomu co vidím, přiznávám se, že jsem nedokázal vnímat ani herecký výkony, natož jestli je sup číhající za vyhládlou aftrickou holčičkou bílej nebo hnědej. Film beru jako hold práci fotoreportérů v rizikových krajinách. Jejich činnosti jsem si vždycky velmi vážil, ale až po tomhle filmu jsem si uvědomil, že daň za tuhle práci je až příliš vysoká a zřejmě bych skončil jako alkoholem zničená troska, teda pokud by mě dřív někde nerozpárali mačetama, neupálili, neprostříleli skrz naskrz nebo neubodali. Tenhle syrově reálný trip peklem zanechá pořádně velkej stín na duši. (28.11.2011)

Neskutečně zajímavé životní příběhy, stoprocentně adrenalinové fotografování a revoluční formování dějin Afriky. V jednom okamžiku hltáte dobrodružství 4 fotografů a za několik minut se šíleně nudíte. Na režisérské židli měl sedět někdo úplně jiný! Nevím, proč, ale iritovalo mě aranžmá Carterovi fotky, asi je to tím, že je natolik profláklá, že vás ruší pouhá barva supa (ve filmu šedivý/bílý v originále hnědý). Opravdu velká škoda toho nešikovného zpracování! (27.11.2011)

O válečných fotografech znám už jeden film. Jmenuje se Oči války a musím se přiznat, že mě tolik, jako tenhle nezaujal. Co ale tenhle v sobě má narozdíl od tamtoho se nedá tak snadno říct. Bang Bang Club prostě vypráví upřímný příběh válečných fotografů, kteří si za jejich fotky odnesli několik Pulitzerových cen. Vypráví příběhy několika fotek, které se otočili kolem světa a vypráví to se všemi emocemi, které postava válečného fotografa může mít. A že těch emocí zrovna nebude málo. Každopádně atmosféra JARu je úžasná, příběh má také něco do sebe a celé zpracování na mě dýchlo takovou tu atmosféru, u které jsem jen seděl a čuměl s otevřenou držkou. (16.12.2011)

Filmy o fotografoch a novinároch sú pomerne jednotvárne. Videl som dosť filmov na túto tému a mnohé z nich sa mi zdali o triedu lepšie. Chýbal tu silnejší príbeh, ak to čo film obsahuje, vôbec môžme nazvať príbehom. Sú to iba scény o odvážnych mužoch-fotografoch, ktorí riskujú život pri každom cvaknutí foťákom. Je to raz tu, raz tam, ale v podstate stále to isté. Love story dosť nevýrazná, i keď "Domina" známa zo série Spartakus zaujala. Smrť toho, či onoho kolegu - fotografa, diváka veľmi nezasiahne, pretože akosi nedošlo k nijakému zblíženiu a ceste k divákovi. Filmu by skôr pristal názov Cvak,cvak club, pretože mi to prišlo celé ako zlepenec, viac či menej vydarených scén fotografov v teréne. Videl som lepšie filmy na túto tému (Vitajte v Sarajeve, Salvador, Harrisonove kvety...) a keďže tento nie je v ničom iný, príbehovo dokonca horší, tak nemôžem viac ako priemer. 60%. (08.02.2014)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)