Válečníci

Opravdu velmi dobře natočený válečný snímek. Pokud bych jej měl hodnotit pouze jako film, uvažoval bych možná o více než čtyřech hvězdách. Bohužel je to ale další kamínek do mozaiky překrouceného obrazu bosenské války, který nám již od začátku servírují západní média a politici. Ne že by nám filmaři vyloženě lhali, ale tím, že muslimy (Bosňáky) ukazují jako jediné oběti války v Bosně nepřijatelně manipulují veřejným míněním. Pochopitelně bych se velmi divil, kdyby tomu u filmu BBC, která byla po celou dobu bosenské války vlajkovou lodí všech šiřitelů polopravd, bylo jinak. Vlastně jsem i částečně příjemně překvapen, protože hlavními padouchy jsou ve filmu Chorvati a ne Srbové, jak bývá v západní propagandě zvykem. Srbové tam působí sice značně nesympaticky, ale vlastně ve filmu nezabijí jediného člověka (aspoň v té dvouhodinové verzi, kterou jsem viděl). Zazní tam i docela podstatná věta, když srbský velitel odpovídá důstojníkovi UNPROFOR na výzvu, aby zastavil palbu na muslimskou vesnici, ve které jsou přítomni vojáci UNPROFOR, že to na své vlastní lidi pálí Bosňáci. To může divák samozřejmě chápat jako očividnou lež, pravdou však je, že je zaznamenáno množství případů, kdy tomu tak pravděpodobně bylo. Pokud si položíte otázku, proč by to Bosňáci dělali, stačí si vzpomenout na masivní bombardování vojenských i civilních (!!!) cílů letectvem NATO v Republice srbské v srpnu 1995, které následovalo právě po jednom takovém sporném incidentu (2. výbuch na tržišti Markale). Dalším pozitivem je (stejně, jako třeba u známé Země nikoho) oprávněná kritika pokrytectví velení sil UNPROFOR. Pěkně je zde ukázáno také to, jak může propaganda působit na lidi neznalé situace. Na začátku filmu jsme svědky toho, jaké názory mají nováčci, kteří právě přiletěli z Anglie. (19.06.2011)

Jednou jsem psal námět na docela slušnou válečnou podívanou, chtěl sem to postavit na citech a emocích a myslel sem, že se mi to celkem povedlo. Ale pak jsem shlédl Válečníky. Všechny prostiválečné nálady mého já tenhle film jenom podtrhl. Surovost a nevyumělkovanost záběrů, naprosto dokonalý scénář který dává naprosto zapomenout na nějaký náznak až kýčovyté emotivnosti. Díky Bohu že se tohle nedostalo do rukou amíků, neb sice by možná přihodili kupu úžasných efektíků, ale to hlavní by pohřbili. Lidskost, opravdovost a reálnost celého děje. Nenašel jsem jedinou chybu, jediný moment díky němuž bych musel zvažovat svoje hodnocení a pokud by bylo možný dát víc než 5 hvězdiček, tohle by byl jeden z mála filmů kde bych neváhal. Zkrátka pokud nemáte zálusk pouze na mega výpravnou podívanou a jde vám spíš o psychologický podtext válečných filmů, pak můžu jedině doporučit. Válka je svinstvo a tahle myšlenka je v každé větě a v každém dilaogu. Absolutní top dámy a pánové! (01.05.2004)

Téměř psychologický film o britských vojácích vyslaných do Bosny jen jako pozorovatelů, kteří nesmí zasahovat do etnických bojů, pouze pomáhat raněným a jen v přímém ohrožení vlastního života zasáhnout. Velmi realistický pohled na události, které byly skutečně děsivé a já nelenila a podívala se kvůli tomu i na některé dokumenty z té doby, abych si to jen potvrdila. Druhá polovina filmu byla opravdu zdrcující nejen z mého pohledu, ale když jsem si představila, jak psychicky náročné to muselo být pro britské vojáky, být v takových situacích opravdu neutrální. A jejich následný návrat domů s jejich vnitřními pocity beznaděje mě doslova emocionálně rozhodil. Všechno podtrženo velmi dobrými výkony mých tří hereckých favoritů, počínaje Damianem Lewisem (ve filmu zasnoubený s Emmou), Mathewem McFadyenem a Ioanem Gruffudem. (14.12.2012)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Když jsem se vrátil ze dvou balkánkých tour, na kterých jsem na vlastní oči viděl pozůstatky všech těch hrůz jugoslávské války, nemoh jsem se srovnat s tím, že tohle se dělo jen pár stovek kilometrů od nás. Rozstřílené domy všude možně, výpovědi očitých světků, kterých jsem se na tyhle události vyptával - vše bylo tak neuvěřitelné, jako bych snil sen, ve kterém se mi projektoval nějaký válečný film. Jenže to nebyl sen. Wálečníci jsou zřejmě tím nejbrutálnějším a nejvíce autentickým válečným filmem, jaký jsem viděl a ještě dlouho po něm jsem byl naprosto zdrcen. Není to film o druhé světové válce, která skončila před sedmdesáti lety ani o válce ve Vietnamu, tedy na tisíce kilometrů vzdáleném kontinentu. Je to snímek o něčem, co se dělo témeř za naším domem a teprve nedávno to skončilo. Díky televizní raw produkci se film tváří téměř jako hraný dokument, takže autenticita je opravdu mimořádná a pokud tohle někdo ustojí bez zvednutého žaludku nebo slz, tak je opravdovej šéf! Autoři přicházejí s bosenským konfliktem z pohledu jednotek umprofor, které v podstatě nemají žádné možnosti zasáhnout, pouze dohlížet na provizorní příměří a každý zásah by znamenal další mezinárodní konflikt. Posádka jednoho tanku, stejně jako divák, je tak vystavena všemožným hrůzám, které jsou zde vykresleny mimořádně autenticky a brutálně - spálené děti ve sklepě domu, na vrata přibitý stařík s vyvrhnutými střevy, znásilňování, popravy a do toho naprostá bezmoc britských vojáků. Jak se s takovým válečným traumatem vypořádají vojáci po návratu ze služby? Jestli tě nezlomí tenhle film, pak už nic! (19.12.2016)