Liverpool

WTF? Bože můj, tenhle 84 minut trvající "film" o několika pár minutových záběrech a cca čtyřech dialozích trval subjektivně několik hodin a dosud se mi nepodařilo logicky vysvětlit, jak jsem u toho mohl neusnout. Hůř snad pro mě letošní Febiofest začít nemohl. Pár mých teorií ohledně toho, proč Liverpool vypadal tak, jak vypadal. Režisér si při natáčení párkrát zdřímnul v momentě, kdy měl říct STOP (což vyustílo například v usnutí mého souseda/spolutrpitele v kině při jednom z brutálně dlouhých záběrů), přičemž například nechal herce ujít půl kilometru zasněženou krajinou. Nebo kameraman pracoval s novou kamerou na které věčně nemohl najít tlačítko stop, což se hodilo v momentě, kdy se při cestě do střižny ztratily 2/3 filmu (prakticky všechny dialogy a zajímavé záběry) a režisér se střihačem ho pak museli lepit právě z těch dlouhých záběrů, které by normálně využili jen v rámci několika málo sekund. Bojím se ale, že to byl tvůrčí záměr. :( Ať tak či onak, výsledek byl stejný. V průběhu projekce usnulo bezpočet diváků a asi kolem pěti jich odešlo ještě před koncem filmu. Nic proti artovým festivalovým filmům, ale co je moc, to je moc. (28.03.2009)

Nejzajímavější a nejsilnější to je ve chvíli, kdy hlavní postava dojede do cíle své cesty. Klidně bych napsal kam, když už to zdejší obsah vykecal, ale je to spíš ke škoda, protože první polovina se právě snaží sázet na to, že divák neví, kam ten chlap přesně míří. Každopádně od téhle části to má něco do sebe a dokáže to i docela dobře vyprávět pouze skrze obraz. Škoda jen, že Alonso nešel v těch postavách o něco víc do hloubky, protože pak by to na mě určitě fungovalo o něco víc. A čím víc skrze obraz než slovy, tím líp. Blbé ale je, že se Alonso ani nesnažil v tom něco budovat a je to na tom dost znát. Jako ano, to svoje vyobrazení životní rutiny se tam snaží nějak budovat, ale jen ji zobrazuje a ani se nesnaží s ní nějak víc pracovat, i když by to tam šlo úplně krásně. Ono je to vůbec hodně založené na vlastní interpretaci každého diváka, jak si to jen tak plyne a přitom se to každou scénou tváří jako těžký art. Jenže já tohle nemám rád. Od (uměleckého) filmu čekám více či méně jasnou výpověď, vizi či pocit, který tím chce zprostředkovat, ale tohle je dost založené na domýšlení si okolností a pozadí. Největší fandové slow-cinema filmů ale budou právoplatně nadšení, protože i když nejeden záběr trvá déle než by měl, má to přesně tu atmosférou, jakou to má mít. Jen je škoda, že to stojí skoro jenom na tomhle. Btw, dlouhou dobu jsem vůbec netušil, proč se to jmenuje Liverpool, napadla mě jen určitá paralela s tím, že je to průmyslové město a tady každá postava pracuje rukama, ale konec mi to poměrně dostatečně a zajímavě objasnil, ačkoli opět tomu pozadí za tím moc nerozumím. Chtělo na tom prostě ještě zamakat, ale to by o to muselo někomu jít... Teď když nad tím přemýšlím, dochází mi, že z toho mám úplně stejné pocity, jako kdysi když jsem začínal s tvorbou Pedra Costy, takže si budu muset určitě od Alonsa ještě něco pustit. 3* (05.01.2022)

Film po lobotomii z něhož byla odebrána veškerá příběhová složka a schopnost komunikace s divákem na jiné úrovni než na té neverbální. Kategoricky nejsem proti minimalistickým snímkům ale Liverpool se nedá zařadit ani do této kategorie, neboť tvůrci při natáčení museli užívat hodně divné drogy, když se poté rozhodli vypustit tohoto nesnesitelně odporného krakena do světa. Má rada na závěr zní: ruce pryč...FEBIOFEST 2009 (31.03.2009)

Film dlouhých záběrů a interpretační svobody. Alonsovi patrně šlo spíše podání obrazu jakéhosi místa kdesi hluboko v zasněžené pustině a obyvatel, kteří zde žijí, než o to vyprávět příběh, a tudíž sdělit nějakou konkrétní explicitně vyložitelnou myšlenku. I přesto, že takový styl pojetí filmu mám rád a nedělá mi problém nechat se strhnout pomalým tempem a táhlými záběry, u Liverpoolu jsem byl pořád nějak na pochybách, jestli to pan režisér tak úplně zvládá. Jestli do těch obrazů dokázal vtisknout duši dotyčného místa a jeho obyvatel. Alonso v diskuzi po filmu říkal, že jeho film možná plně oceníme, až si za několik dnů vzpomeneme na to zvláštní místo hluboko v horách a na obyvatele, kteří tam žijí. Ale já si na ně po pár dnes už skoro vůbec nevzpomínám. [LFŠ 2010] (01.08.2010)

7,0/10 Režisér to vystihol presne - rutina. Vo svojej prvotine La libertad sa snažil poukázať, ako je abstraktný ideál akejsi absolútnej slobody limitovaný prácou/živobytím, či základnými biologickými a sociálnymi potrebami (teda prvky, ktoré sú podľa jeho názoru v kinematografii trochu ignorované). [SPOILER] Liverpool môžeme brať ako rozvinutie tejto témy nielen vo sfére každodennej rutiny, ale aj na určité výnimočné situácie - v tomto prípade návrat domov po dlhých rokoch. Aj ten je predsa sprevádzaný množstvom všedných starostí (jedlo, spánok, alkohol,..). Rovnako nikde nie je napísané, že po návrate na vás budú čakať výlučne šťastné úsmevy, objatia, smiech a slzy (skvelé momenty (zhruba preložiteľné ako) "Daj mi nejaké peniaze" a lakonické konštatovanie "Je lepšie, že odišiel") [/SPOILER]. V porovnaní s debutom je toto voľné pokračovanie menej zviazané režisérovým manifestačným programom, avšak je rovnako neúprosné v zobrazení bezútešnosti života ľudí zo spoločenského okraja. (23.02.2010)