Včera, dnes a zítra

Úchvatný povídkový film nesoucí v sobě snad všechny odstíny Itálie oněch let. Spojení Loren a Mastroianni v dialozích funguje perfektně. Miluji ten obrovský nadhled, se kterým je tento povídkový film natočen. Na tehdejší dobu je to jednoznačně, právě vzhledem ke zmíněné nadsázce, film velmi moderní. Z filmu přímo číší bezstarostnost a radost ze života. To je možná asi ten hlavní důvod, proč je v mých oblíbených. Zkrátka zlatá šedesátá. (09.12.2011)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)

Ve vrcholných Sicových filmech, zaštítěných známým hereckým duem Mastroianni-Lorenová, se podařilo přednímu neorealistovi zachytit absolutní momenty krajních lidských poloh. Povídkový film tento trend zachycuje v nebývalé koncentraci, která zvyšuje působivost zejména Mastroianniho výkonu (srv. ovšem i tak výtečný film DNES, ZÍTRA A POZÍTŘÍ, jenž je Mastroianniho sólem s jinými režiséry i partnerkami). Lidský přesah - pozitivní i negativní - je obsažen ve všech povídkách. Asi nejatraktivnější je kombinace cudné povětrné ženštiny a dychtivého profesionálního ctitele, mne osobně nejvíce zaujala žena z lepší společnosti a její sebestředná "nesobeckost" vůči naivnímu ctiteli. Chlad Lorenové se v této její neobvyklé kreaci vyrovná obdobným výkonům jiných dobově současných italských hereček a v něčem jakoby je ještě předčil. Je pozoruhodné opakovaně konstatovat, že nejkvalitnější díla tak trochu připomínají sopečné erupce a rozmanitost následně vznikajících krajinných typů na rozmezích jednotlivých kontinentálních ker: i zde vidíme nejnápaditější děje a příběhy, nejpozoruhodnější herecké výkony a nejinvenčnější režie, náměty i scénáře. Nadčasový film skvělého režiséra a nezapomenutelného hereckého páru patří i v tomto ohledu k tomu nejlepšímu, na co se nejen italský, český, evropský i světový divák může těšit, Již - nepletu-li se - čtvrtou generaci. (17.09.2007)

Docela zvláštní italský povídkový film. Je rozdělený na tři příběhy a každý je úplně jiný. Nejvíc se mi líbil první a poslední. První vypraví o rodině, která se pomocí neustálého rození dětí snaží matku zachránit od kriminálu. Místy díky tomu vznikají dost vtipné situace. Druhý se celá odehrává celý za jízdy v autě a je poměrně krátký. Poslední se zaměřuje na prostitutku, která nechtěně svede na scestí budoucího mladého kněze. Ani tam není nouze o vtipné momenty. "Bude chovat!" (27.05.2019)

Všechny tři povídky jsou velmi vydařené. Na rozdíl od většiny zdejších recenzentů mě asi nejvíce oslovila ta druhá, která je nejkratší. Tvůrci v ní jdou dost na dřeň a s ničím se moc nemažou, i proto působí nejúderněji a připadá mi nejlépe vypointovaná. Všem příběhům jednoznačně vévodí smyslná Sophia Loren, nutno však říci, že ani Marcello Mastroianni se nenechal nijak zahanbit. Popravdě je to možná poprvé, kdy jsem se při jeho hereckých výstupech opravdu bavila. (85%) (02.12.2023)