Manželství po italsku

Afektovaný, uřvaný, melodramatický, inu typický film Italky Sophie Loren a jejího sparring partnera Mastroianniho. I když tady je třeba poctivě říct, že ten jeho seladon tu byl dokonalejší než jinde.  Prvních pár minut jsem se ladil na po dlouhé době typickou filmovou "italštinu", všechno to spílání, lomení rukama, koulení očima a křik, na to bylo třeba si zvyknout. Ale pak se začal do příběhu plížit onen italský způsob romantického filmu, ten krásně sladkobolný příběh o osudové lásce, jímž se rád člověk nechá polapit a prostě si přeje šťastný konec.  Co do vyprávění možná hodně zkratkovité ...a měla/měli tři syny, a oni ji/je milovali..., ale  ono to je fuk. Láska je taky zkratka k duši toho druhýho, tak o čem se tu bavíme.. (21.09.2023)

Edit 2017: Skvělá a záslužná práce televize Prima, která film konečně odvysílala v původním dabingu Studia pro úpravu zahraničních filmů! Původní koment 2014: Sympatická postava - MM. Zato Sophia tu vypadá jako padesátiletá. V době natáčení jí bylo zhruba třicet, ale je tak divně namalovaná, že vypadá mnohem starší, a to za všech situací, když hraje mladičkou, i když jí má být čtyřicet. Ve filmu skoro o nic nejde, retrospektiva unavuje. Dokoukáno napotřetí, a i tentokrát jsem usnul. Viděno bohužel až v druhém dabingu. Ani v původním dabingu s Václavem Voskou a Jaroslavou Adamovou to není kdovíjaká zábava, díky srovnání obou verzí ale dovedu zodpovědně prohlásit, že dřív si s výběrem herců a dialogy dávali jinačí práci. (15.11.2014)

Mám tento film ráda. Patřím k divákům, kteří bývají v druhé polovině filmu poctivě dojatí. Lorenová, přestože v úvodu ztvárnila sedmnáctiletou dívku a bylo znát, že tady něco dost nehraje, byla výborná. Kdo by čekal větší komedii, bude zklamán. Úsměvných, komediálních partů ve filmu sice několik je a Sophia s Marcellem si je užili parádně, přesto jde o příběh lidsky smutný. Na jeho pozadí se odehrává celá řada společenských témat a v jeho středu září jedna hrdá, slušná, silná ženská- nezapomenutelná Filumena. "Odtrhnu si ty číslíčka...., ...za děti se neplatí." (06.05.2020)

Krásný film, který prostě reprezentuje Itálii...emoce, vášně, drama (a velký :)), komedie...prostě krásná, trošec špinavá a jen leeeehce ukřičená Itálie. :) Marcella a Sophiu miluju a tenhle příběh taky. Dojímá mě, tam kde má..jak je Sophia silná, hrdá, ale přeje si dvacet let jen lásku zmetkovitého Domenica - Marcella, jehož postava je vtipná, i když byste ho prostě zabili. Film je skvěle napsán a postaven. Časové prolínání, hudba, dialogy, silné momenty a hlavně nezapomenutelné herecké výkony italských legend...to vše pro mě tvoří nezapomenutelný film, který si s italskou kinematografií společně s Včera, Dnes a Zítra a Fellinim spojuji nejvíce. Dramatické scény prolínají i velmi vtipné scénky jako je např. hádka ústřední dvojice, Filumenin super podpis nebo pěvecká ukázka v sakristii. Jediné co bych filmu vytkla, že nemuseli v pár scénách Sophii tak načesat a nahastrošit...ve většině byla ale krásná jako vždy. No, prostě moje srdcovka, kterou jsem ještě více docenila až po nějakém čase od prvního shlédnutí. Krásná také hlavní píseň - https://www.youtube.com/watch?v=zfivslNWXnU (14.09.2016)

Za ukřičeným zevnějškem této komedie si není možné nevšimnout působivé historické zkratky, která na obligátním skvělém páru Lorenová-Mastroianni postihuje nemravnou mravnost úzkoprsého katolického šosáctví. Vtipná a krásná , avšak nevzdělaná partnerka je používána nejen jako sexuální nástroj, ale i jako výkonná pracovní síla - podle potřeby - pro kuchyň a firmu. Toto latentní fešácké otroctví snáší do zralých let přicházející krasavice až do doby, kdy dospívají její - ale i jeho - synové. V lehké ženě procitá plamenná matka, která hledá stůjcostoj důstojnou existenci pro "společné" syny. V mezní chvíli konečně procitne i doposud slepotou stižený muž a alespoň zčásti vykoná to, čím již dávno byl zavázán nejen své neprovdané ženě, ale i dětem, ktreré s ní má. Roztříštěná rodina se stává sourodým celkem, pouliční ženština se mění v "zavedenou" a respektovanou paní domu. A tím vším je vzkříšen jejich jijiž dohasínající cit. Italská PRETTY WOMAN symbolizuje ve výstižné zkratce bolestnou cestu italského ženství. Lorenová, jeho nepochybný symbol té doby, ho spolu se Sicou a Mastroiannim přivádí k dosažitelnému naplnění. Opravdová komedie plynule přechází od vážného k směšnému nebo alespoň úsměvnému. MANŽELSTVÍ PO ITALSKU zakotvuje tuto skutečnost umělecky nezpochybnitelným a i dnes přístupným způsobem, v němž humor zůstává humorem, smích smíchem a vážné vážným. (23.09.2007)