Reklama

Reklama

San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílení se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné morálky je „neamerická“, protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog. Děj filmu se skládá z několika vzájemně propletených linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo beatnické generace, ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha najít co nejautentičtější umělecké vyjádření bez ohledu na konformní morálku a touha uniknout halucinogenní realitě. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (209)

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Typicky James Franco, hranie sa na umelca mu ide aj keď má na ksichte popolníky. V čom spočíva toto diele hrajúce sa na art? Je to pocta buzíkovi, že dokázal tvorene buzerantovať aj pred skoro sto rokmi a vôbec sa za úchylku nehanbil. Všade len básnil o kopulácii a ejakulácii. Proste niečo ako slovenský predseda parlamentu. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Jazzem to začíná, jazzem to končí. První záběry přicházejí s údernou hlasitou melodií, závěr provázejí táhlé tóny, ve kterých atmosféra filmu doznívá uvnitř nás. Ano, jazz atmosféru uvádí, zachovává, přenáší, vytváří, uvolňuje i stísňuje. A právě o té atmosféře jsou Ginsbergovy básně i snímek Kvílení. Z celého srdce jsem nenáviděla ty 'chytré pány' (a paní) u soudu, co se tváří, že rozumí literatuře, že vědí, co znamená 'přínosná' literatura, že chápou Ginsbergův život a že na něj i na jeho díla mohou uplatňovat jakási umělá pravidla. Ale i celý tento soud je součástí atmosféry celého Ginsbergova světa, tak, jako jeho verše na pozadí snímků z jeho doby, více či méně autentických fotek, jeho vzpomínky a pokus pomocí animace proniknout do jeho myšlenek. Do myšlenek, mozku, těla...stejně jako mezi struny klavíru. Toho, který tvoří tóny se stejnou lehkostí jako Ginsberg vpíjí své verše do našich pocitů. ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Nějak takhle bych si to moc nepředstavoval. Z těch básní jsem sice celé četl jen Kvílení a ze zbytků jen sem tam nějaké úryvky, ale kdybych měl styl beat generation převést na plátno, tak to určitě nebude tak doslovné jako tady. Na těch animovaných pasážích je to dost vidět - vnímání básní je sice u každého subjektivní, nicméně tu nejznámější, Kvílení, zde pocitově pojali úplně mimo to co jsem z ní cítil já. Dost mi vadí ale taky to, že když je to celé o životě Allana Ginsberga (který psal tak, jak psal), tak bych to čekal experimentálněji podané, ale tady se všechny zajímavé nápady buď vyčerpají ze začátku a nebo se rychle omrzí a zbytek filmu je poměrně standardně (a poněkud nezajímavě) natočený. A do toho všeho tu máme očekávatelnou myšlenku o tvůrčí svobodě a snahu beat generation co nejvíc obhájit a udělat z nich skutečný literární klenot, ale ve finále to působí jedině tak povrchně. A to beat generation není nic, co bych obhajoval, ba naopak, měl bych k nim dost výtek, ale zase je zajímavé si o nich číst. Tohle mě ale ve finále zklamalo a to jsem od toho nečekal moc. A ačkoli mám Jamese Franca hodně rád, tady dostal roli, do které se nehodil a buď se do ní nedokázal správně vžít a nebo je to vina režisérů, kteří pořádně nevěděli, jak přesně chtějí Ginsberga představit. Popravdě bych jako správnou možnost viděl spíš tu druhou, vzhledem k tomu, jak vypadá celek a jaké tu jsou stěžejní problémy... 2* ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Film je sice o Ginsbergovi, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je o cenzuře, svobodě a umění. Soudní proces by u mě chvílemi vyvolával záchvaty smíchu, kdyby se nebojovalo o svobodu slova a projevu. ,,Co tím chtěl říci?" ,,Promiňte, ale poezii nemůžete překládat do prózy, tak to nefunguje." A ta slepice, co tři roky přepisovala Fausta a s Kvílením moc času neztrácela, jelikož hned poznala, že nemá hodnotu. Žalobce představoval tu část rádoby prudérní společnosti, co křičí o morálce, a doma sjíždí porno, co horuje za rodinu, a na každém rohu má milenku. Přetvářka, faleš a snaha rozkazovat druhým. Když nějaký blb nepochopí knihu, pak je třeba ji zakázat. Že by se měl raději zakázat onen blb, je více než zřejmé. Samotná báseň vytváří ve snímku jen jakési křoví, kulisu pro závažné myšlenky o společnosti. Jistě, oprávněná obžaloba kapitalismu (jak se ukazuje, je pořád stejně prohnilý jako komunismus) a touha po volnosti, po nespoutaném životě prolínají celým filmem, avšak nakonec se vše smrskává do onoho záhadného slova - SVOBODA. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Totální umělecká úchylárna od umělců pro umělce. Umělci Hollywoodu se totiž rozhodli zfilmovat jednu takovou úchylnou básničku z doby, kdy beatníci rozdělovali Ameriku a pojali to dost všelijak. Soudní drama se střídá s béčkovými animovanými scénami a rozhovory s herci. Nějak jsem v tom nenašel nic zajímavýho a když přišla řeč na Molocha, tak jsem měl co dělat, abych to ustál do konce... ()

Galerie (53)

Zajímavosti (3)

  • Autorom väčšiny pôvodných fotografií, ktoré su použité vo filme, je Allen Ginsberg. Okrem obrovského spisovateľského talentu disponoval aj zmyslom pre vizuálne umenie, čo uplatnil vo fotografii. Známe sú napr. fotografie, ktoré boli okrem iného použité ako book cover artworks Kerouacovych kníh a pod. (ZOUi)
  • Osm let po slavném procesu se kultovní básník dostal do obdobných potíží i v tehdejším Československu: poté, co byl při své návštěvě Prahy zvolen králem Majálesu, ho zatkla StB, byl obviněn z „kažení mládeže“ a deportován na letiště. [Zdroj: AČFK] (POMO)

Reklama

Reklama