Odsun

Nevyvážené. Režisérka chtěla být Francouzům advokátkou i žalobkyní, ale nepodařilo se jí to, protože nenašla nebo spíše nechtěla najít protipól sestře, která ztělesňovala ty správné Francouze. Vznikla tak kostrbatá obhajoba, proložená kýčovitými momenty, jako byl třeba medvídek na nádraží či květina židovské holčičky. Vedle šlápla i se zařazením scén s Hitlerem a Himmlerem, jejichž představitelé byli naprosto nevhodně vybráni a jejichž vystoupení mi přišlo pro rámec filmu naprosto zbytečné. Najde se ovšem i řada pozitiv, ať už jde o scény z Velodromu, výkon Mélanie Laurent či drastické oddělování dětí od matek. Dojem udělal i konec, kdy Roselyn Bosch dokázala dát jedním záběrem beze slov najevo, že děti po prožitých hrůzách přestaly být i přes útlý věk dětmi, ale pocit polovičaté práce ve mě převládá. 50% (17.02.2011)

Zrovna nedávno jsem viděla Elle s'appelait Sarah, který je zaměřený na stejnou "událost" a pokud mám porovnávat, tak La Rafle je jednoznačně lepší. Už proto, že se soustředí na celkový odsun, ne jen na jednu rodinu, navíc ukazuje i co se stalo předtím a krátce potom, ale přesto není zbytečně natahovaný. Smutné a dojemné je to hlavně z pohledu mateřského, jak už tu někdo zmínil. Děti hrály vážně skvěle, Jean Reno a Melánie Laurent taky mile překvapili, jediným opravdovým přehmatem je Hitler. A jeho knírek. Pro ty,co se zajímají o holocaust povinná záležitost. (10.07.2012)

Až do doby, kdy tento film vyšel na dvd, jsem nezaznamenal žádné velké ohlasy. Jakmile jsem tady ale viděl nějaké ty komenty a hodnocení (myslí, že jednu chvíli tu bylo dokonce 100%), řekl jsem si, že to musím vidět. A čekal jsem od toho opravdu hodně. Na konci jsem byl ale trošku zklamán. Tématika Židů, jak víme, byla už precizně zfilmována, a ne jednou. Třeba takový Pianista nebo Schindlerův seznam. Zátah se ale mezi tyto žánrové topky nezařadí. Tím ale nechci psát, že je to špatný film. On má taky své kouzlo, hlavně to, jakým způsobem se Frantíci nebojí přiznat, že sympatizovali s Němci a podíleli se na vraždění Židů, jak cizích, tak i francozských. Celý příběh je vyprávěn poklidným tempem, sem tam se člověk zeptá, proč to ti Frantíci dělali, ale přesně jak píše Malarkey: nebyla tady žádná scéna, která by mi vyrazila dech nebo donutila nad tím přemýšlet více do hloubky. A to u takových filmů je samozřejmost. Film v zásadě stojí hlavně na výborných hereckých výkonech. Bohužel ale naprosto nesouhlasím, jak byl vybarven sám Adolf Hitler. Jako šílenec, který bere drogy a vypadá směšně a tím kazí v některých pasážích válečné drama a dělá z toho parodii. Jinak ale nadprůměrný snímek - 70%. (22.02.2011)

Nahlédnutí na to, co stálo v pozadí ze odsunem židů z Paříže v roce 1942 a jak samotný odsun probíhal. Konec byl trochu melodramatický a posledních pár minut zbytečně nataženo, ale kvůli nim nebudu snižovat hodnocení, které je v mých očích hodně dáno historickou (dokumentární) hodnotou filmu, protože po "umělecké" stránce to je průměr. (20.11.2010)

No nič, žandári zo Saint-Tropez boli rozhodne ľudskejší ako žandári z okupovaného Francúzska. Silná udalosť a výborne herecky zvládnuté, no emočne jednoznačne víťazí iný film, ktorý pokrýva tú istú tému: Klíč k minulosti. Viac sa film nedá kritizovať. A nesmie. Režisérka Bosch povedala, že každý, kto pri filme nezaplače, je ako Hitler. Tak už radšej pšt. (19.03.2024)