Patriot

Zajímavé. O Americké nezávislosti vypráví rodilý Němec. Asi efekt Globalizace. Jeden z těch filmů, které se nepárají s charaktery, složitostí vztahů a vůbec. Máme tu pár správných chlapů, pár špatných chlapů a jednoho vyloženého hnusáka, že i sám Ďábel vedle něj vypadá jako dobrodinec. BTW Jason Isaacs jako jediný předvádí výraznější herecký projev. Jinak patetický patriotismus, že mu rovno není, co Američan, to rovina chlap, hrdý, že bojuje v jednom šiku s otrokem, no a velký Mel tu podruhé rozehrává velkovlastenecký odpor proti cizáckému jhu. Kolem a kolem, na tomhle filmu se nedá najít pozitivního absolutně nic. Nějaká ta drobnost. Závěrečná bitva je smíchaná ze dvou bitev: u Guilford Court House a u Cowpens. Ta první ve skutečnosti trvala asi 20 minut, Američani měli převahu zhruba tři ku jedné a Britové stejně ovládli bojiště. Bylo to Pyrrhovo vítězství pro Brity vzhledem ke ztrátám, ale rozhodně ne drtivé vítězství Američanů. Do bitvy jsou přimíchány prvky z bitvy u Cowpens, kde ovšem zase nevelel Britům Cornwallis a na výsledku se dost podepsalo vyčerpání Britů. Film opravdu tvrdě manipuluje s divákem zobrazováním Britů a naopak vykreslováním otroctví v Americe (Spike Lee prohlásil, že ten film je "a complete whitewashing of history" a "pure, blatant American Hollywood propaganda"). Je to prostě Statečné srdce 2: Příběh z Brooklynu. Ja štycky šikala, emericka fojak, topra fojak. Doplnění: V kterési diskusi jsem rozebíral postavu "krutého" Tavingtona - tvůrci se inspirovali plukovníkem Tarletonem, známým jako "zelený dragoun". Ten ve skutečnosti žádný kostel s lidmi nezapálil, pouze se mu podařilo obklíčit generála Charlese Lee, kterého donutil pod pohrůžkou zapálení budovy, v níž se ukrýval, ke kapitulaci. Američané mu přičítají tzv. Waxhawský (nebo Bufordův) masakr, kdy měl nechat pobít vzdávající se Američany. Dle zprávy amerického polního chirurga však sice Američané vyvěsili bílý prapor, ale pak někdo z nich na Tarletona vystřelil a zabil jeho koně. Britové následně zahájili útok a Američany rozprášili. (11.04.2006)

Jistě, místy je to nedomyšlený, nechtěně vtipný, hloupě teatrální, přezpomalovačkovaný, banální, dramaticky rozkolísaný, přímo si to říká o parodie, nedá se brát vážně jak by asi rádo a vrcholem je první hodinka, nicméně ta malebná settleří krajinka, omáčka války o nezávislost, občasně humor a urputný Mel — prostě pořád solidně protivyváží. (07.10.2018)

Emmerich to s americkým patosom a patriotizmom vie, to sme už videli v Dni nezávislosti. Asi preto si ho štúdio najalo na spracovanie príbehu, ktorý už názvom evokuje, o čo pôjde. Roland ho kupodivu nenatočil nijak ironicky, dokonca ani výrazné logické prešľapy som si nevšimol a dokázal svoj štýl upozadiť záujmom ústrednej myšlienky a štúdia. Solídny historický film, ale ak chcete skutočnú históriu, musíte sa poohliadnuť inde. (01.06.2012)

Další výborný film s Mel Gibsonem v hlavní roli. Sice se mi Statečné srdce líbilo víc, ale i tady jsem si dokázal užít celý film, aniž bych se u toho nějak výrazněji nudil, nebo se u něj nebavil. Emoce zafungovaly již od samotného počátku a přechod z milujícího otce na pomstychtivého vůdce a „mašinu na zabíjení“ byla doplněna o výbornou atmosféru. Sice mi občas vadí ta „vlastenecká omáčka“ okolo, ale tentokrát jsem jí byl ochoten hodit za hlavu (na rozdíl od některých jiných filmů). (08.04.2018)

Tohle Gibson přeťáp... Pravda, základ filmu je stejný jako u jeho megahitu Statečné srdce, ale narozdíl od tažení charismatického skotského válečníka Williama Wallace nemá boj o národní nezávislost jistého Benjamina Martina tu pravou "míru". Míru v naplňování šablon historického filmu, míru v kupení klišé. Protože Patriot je až nepříjemně předvídatelný a emotivní náboj generuje natolik lopotně a okatě, že ve chvíli, kdy to má zajiskřit, nestane se nic. Fešácké pózy sošného geroje Gibsona nepomohou. Roland Emmerich, to je podle mého jeden velký dějinný omyl a tímto mu děkuji, že mi to svojí sterilní a neumělou režií opět potvrdil. Scénář je jeden velký fujtajxl, který matlá a hněte potencionálně zajímavé téma tím nejpřežvýkanějším a nejvyčpělejším způsobem. Postavy jsou natolik trapně typizované, že se mi maně vrací vzpomínky na český budovatelský film 50. let. Patos, patos a zase patos. Uprostřed něho už člověk prostě musí ocenit něco tak průměrného, jako je Gibsonův herecký výkon. Alespoň ten povznáší film na lehký podprůměr, jenže ten svou schematičností a tradičním emmerichovstvím ("být emmeričtější než Američan") představuje něco, co už nechci vidět znovu. (10.02.2005)