Kluci jsou zpět

Když máte ve svém filmu Clivea Owena, můžete si dovolit mít na něj vysoké nároky, protože on to zkrátka zvládne. Univerzální herec, který dokáže být stejně přesvědčivý jak v rolích nekompromisních zabijáků, tak v rolích obyčejných můžů, kteří se ocitají na křižovatkách života. A i tentokrát to všechno padá a stojí právě s ním. Joe přichází o milovanou ženu a musí se naučit s tím žít. Obyčejný lidský příběh, nic nového pod sluncem. Další z řady filmů o tom, jak je těžké se vyrovnat s osudovou ztrátou a jak je těžké si uvědomit, že na tomto nespravedlivém světě nejsme sami, ale jsou tu i lidé, kteří na nás (a my na ně) spoléhají. A že nikdy se s pocitem ztráty nedokážete vyrovnat, pouze jej (společně s časem) odsunout do pozadí. Prostě žít dál, protože žít dál za to stojí, i když je to někdy zatracená bolest. Protože o tom to je. Že někdy jste nahoře a někdy dole. Hicks vždycky umně dokázal probudit v člověku emoce, ať už pouhým podbarvením záběru, či vhodně zvolenou hudbou. Je to jeden z mála režisérů, na které se v upřímnosti zážitků, jež chce sdělit, můžete spolehnout. Proto nás nečeká povinná romance rovnající se novému začátku (režisér se jí povedeně vyhnul), ani citové vydírání (tady to je ovšem na každém, jaký pohled si zvolí). Je to pouhý příběh o naději, s jedním výborným hercem a zkušeným režisérem. Málo? Možná ... jenomže i ty obyčejné příběhy je třeba vyprávět ... (07.02.2010)

Keď na povestnú Husákovu výzvu: „nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné," odpadne všetok balast, gýč a vata tvoriacia podstatu tohto filmu, nezostane toho veľa. Aj to je naostatok ešte zabité presne tými tónmi Sigur Rós, ktoré Gregg Araki použil v titulkoch k . M y s t e r i o u s . S k i n ! (01.07.2010)

Charismatický Clive Owen v roli tatíka dvou synků, na něhož padá tíha výchovy jeho potomků i ostatních věcí, které dosud zvládala jeho žena, kterou však porazila rakovina. Coby sportovní redaktor trávil spoustu času na cestách a chvíle, které tak nemohl trávit s rodinou, i plnění svých rodičovských povinností tak většinou kompenzoval alespoň dary, které svému nejmladšímu synovi z cest vozil. Nyní na jeho bedrech spočívá veškerá výchova i péče o domácnost, práce a ještě k tomu se do děje vloží i jeho starší syn. Kluci jsou zpět není scénáristicky, ani obsahově příliš nápadný a výrazný snímek. Jeho děj ve velké míře stojí na sympatickém hereckém obsazení. Snad jen ten jeho nejmladší synek, Artie, mě často štval. A když už jsem si myslela, že by ho ty jeho rozmazlenecké, ukňourané a hysterické projevy, kdy se choval jako otravný fracek mohly přejít, začal znova:) Ale pak se také docela umoudřil. To už na scénu nastoupil Harry, jeho starší syn. Ten si mé sympatie získal a až na pár "puberťáckých" scének, ve kterých to vypadalo, jakoby chováním z oka vypadl svému bráškovi, se mi velmi líbil. No jo, ti britští hoši:) Velmi mile mě překvapila scéna, ve které Clive ve svém článku píše o Michaelu Phelpsovi. Tím si mě získal:) (31.10.2012)

Joeovi zemřela mladá manželka a zanechala ho s malým synem, kterého Joe ani vlastně nezná, neboť doposud v rodině fungoval jako táta, co se po pár dnech vrátí z pracovní cesty, přiveze dárky a zase odjede. Musí se naučit vychovávat dítě, vést rodinu a snášet smutek ze smrti ženy. Do toho za ním do Austrálie přijíždí syn z prvního manželství, který žil s matkou v Anglii. Ani svého prvního syna pořádně nezná, nikdy se o něj nezajímal. Procházíme proměnou muže, pro kterého vše vždy bylo samozřejmost, jak se učí vychovávat syny, zvládat rodinné záležitosti, nalézat nové přátele či o ně přicházet. A že domácnost se třemi chlapy není jednoduchá. Příjemný snímek, který má silné momenty. Clive Owen dokazuje, že není jen ksicht z akčních snímků. (14.03.2011)

No páni..silný príbeh ako sám život. Nechcem byť sentimentálna, ale asi sa tomu neubránim. Od začiatku som čakala, že sa niečo udeje, že nastane nejaký dejový zvrat, ale celý film mal rovnaké a pohodové tempo, čo mi ale vlastne vôbec nevadilo, pretože príbeh bol tak silný, že mi to bolo úplne jedno. Clive Owen (Joe) bol úžasný. Tak veľmi som mu priala, aby bol šťastný, aby mu život už nepridával ďalšie rany..Po tom všetkom, čo sa mu stalo..samá zodpovednosť, obetavosť, povinnosti, udržať si zdravý rozum aj v práci, prísť domov a opäť byť ten, koho niekto potrebuje.. Veľmi dojemný príbeh, krásny..mám príjemne zvláštny pocit.. Nechýbalo veľa a zbalím kufre a pôjdem do Austrálie pomôcť Joeovi..:) Nie že by už potreboval jedine mňa ..ženskú zo zapadákova (no vlastne zo srdca Európy :) .. No nič, až tam som nedošla, ale nakoniec to Joe vyriešil aj sám. Myslím si ale, že príbeh, ktorý napíše sám život, má v sebe silu..a jedným z takých príbehov je tento.. (11.03.2011)