Kluci jsou zpět

Celkem slušný drama o sblížování otce a dvou synů, sice příběh se vyvýjí velice pomalu,ale nenudí a má rozhodně co říct a působí reálně a živě, nicméně bohužel nedokáže nějak extra zaujmout. Ale Clive Owen tu je naprosto perfektní a přesvědčivej, že sem mu tu jeho nekonečnou trpělivost, snahu a převtělení do hravýho kluka neuznávajícího moc pravidel hravě uvěřil. (13.01.2010)

Vynikající Clive Owen zachraňuje jinak průměrý příběh, který neurazí, ale potápí ho nadměrné a hlavně trapně prvoplánové sázení na přetesknou hudbu Sigur Rós (která by i z reklamy na Mountfield udělala srdceryvnou záležitost). Boys are back nejsou špatní, možná vás i dojmou, ale oči si u nich nevypláčete. V rámci žánru bych doporučil spíš třeba Grace is gone. (08.01.2012)

Kniha je určitě lepší, protože tenhle film trpí absencí silnější dějové linky, což se dá v knize zaonačit mnohem lépe než ve 100 minutovém filmu (nebo je to chyba scénáře). Na film se docela dobře dívá, občas jsou scény silné, ale občas nechápete chování hrdinů, občas se nedočkáte nějakého vyustění situace, občas se vyřeší sama, aniž byste věděli jak. Clive se snaží to hrát přes charisma, ale hraje otce a to není pro to vhodný charakter. Téma samotné není úplně originální a Hicks nepřišel ani s něčím novým, ani s dost velkou porcí zábavy a tak vzniknul vcelku nemastný-neslaný film, kterým se bude dobře lepit program v neděli odpoledne. Rodina přijde o matku a domácnost se změní v doupě vlků, je před nimi dlouhá cesta, než se jim podaří úspěšně zase vstoupit do světa lidí... 50% (25.02.2010)

Cliva Owena mám rád a tady hrál dobře, ale je to jen průměrné komorní drama, které mě v žádném okamžiku nenadchlo a v několika dokonce nudilo. Navíc chování pubertálních dětí mě v každém filmu opravdu irituje, neboť je to vždy značně přehrávané - teda aspoň já, když jsem byl v pubertě, tak bych si toto opravdu nemohl dovolit. (02.12.2010)

Já vím, že to jenom fikce, ale často mě napadalo, jak mohl tento muž s emocionálním rozsahem lžičky na čaj vůbec mít smysluplný vztah se svojí (druhou) ženou, nebo s kýmkoliv? Autor memoárů, na kterých je film založený, se někde vyjádřil, že po smrti manželky se ocitl v situaci, kdy se "musel starat o svého syna a sám přitom ani nevěděl, jak vyprat prádlo". What the hell. Tři hlavní herci jsou velmi dobří, ale prostě ten příběh a jeho pojetí... Působí hrozně staře nebo zastarale, nebo možná nerelevantně je to správné slovo. Vypořádávání se se smutkem se přece dokáže obejít bez těch "nejhorších" klišé, ale tenhle film se na ně spoléhá ve velkém. (14.09.2022)