Osmdesát dopisů

Je to v mnoha ohledech dobré a českém kontextu výjimečné a odvážné - věřím Kadrnkovi ty útrapy, kterými si prý musel projít, než ho k natočení takového filmu pustili. Ale - Kadrnka není Bresson, aby u něj odosobněné strohé herectví působilo jinak než křečovitě a není ani Trier, aby si mohl po Solaris dovolit použít notoricky známé Bachovo Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ a nevypadalo to jako epigonství nebo nedostatek invence (a přitom ta méně známá hudba u fotky měla mnohem lepší účinek). I to bressonovské rámování a střih funguje jenom občas, třeba ve skvělé scéně, kdy kluk čeká na vrátnici. Na druhou stranu je i z rozhovorů znát, že režisér má teorii v malíčku, ví co a jak chce točit, zná kontext a i proto je příslibem české kinematografie. Jeden z mála českých pokusů o art, který nesměřuje k přeplácanému pseudoumění, ale spíše k čistotě výrazu. Na vyšší hodnocení si ale počkám možná až na Křižáčka. (14.09.2014)

Kafkovská ozvěna husákovského socialismu. Bez nánosů symbolů, politické ideologie, prakticky beze slov. Kadrnka pracuje čistě a úsporně, výjimečným způsobem využívá zvuky a ruchy. Koncentrovaná paměť jednoho dne v byrokratické zemi zavřených dveří a formulářů je o to působivejší, že díky nehercům v hlavních rolích to působí jako docudrama. Pomalé, ale přesto podivně napínavé a intenzivní, i díky neortodoxní práci s časem a rytmem. Autobiografičnost zjevně nemusí být jen hystericky emotivní, ale dokáže být promyšlená, atmosférická a hravá. Nejpřekvapivější rys Kadrnkova filmu je rozhodně zakutaný humor kořenící z absurdity některých situací. A to jsem si říkala, že jsem z českých artů dávno vyrostla:) Škoda jen zbytečně použité hudby, místy až fyzicky bolí. Více viz recenze na filmserveru. (25.03.2011)

Jeden den v životě čtrnáctiletého kluka za socialismu. Doby šedivé, plné spěchajících nevýrazných lidí, lejster, kolků a obálek. Bylo mi čtrnáct, když tahle doba u nás skončila, takže tenhle klukovský pohled na svět rodičů pobíhajících mezi byrokraty dobře chápu. Nejde tu o žádné vyhrocené drama, ale hlavně o zachycení atmosféry doby. Voličům KSČM bych doporučil se na film podívat a zamyslet se, jestli tohle je to, co chtějí. (24.08.2014)

Dobry film to je, ale mam k nemu nasledujici a zasadni vyhrady. Je-li to cele postavene na rytmu, realismu a malych naznacich, proc nekdy okolni postavy nemluvi vubec, nekdy zretelne a nekdy nahlas. Nikdo nikoho nezdravi a nikdo nic nerika a mluvi se, jen kdyz to ma vyznam. Kdyz vratny rekne, ze je to jeho vnuk a syn, zni to potom jako vystrel z dela. Za druhe, proc se s matkou dostaneme jen k doktoru a jindy sledujeme jen perspektivu Vaska. A navic se mi zda, ze je cetba dopisu znacne aranzovana. To vsechno dost kazi jinak vytecny dojem. (10.10.2011)

Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu... (17.11.2011)