Osmdesát dopisů

Bezčasí, šeď, nuda, uniformita, stádnost, únava – to jsou znaky společnosti na konci normalizace. Hrdiny filmu lze charakterizovat pojmy: cílevědomost, odhodlání, vůle, osamění, touha, víra, váhání, nejistota, pochyby, vnitřní napětí a neklid, jak to všechno dopadne. Tohle nám chtěli tvůrci angažovaného filmu „Osmdesát dopisů“ sdělit. Ovšem snaha obvykle nestačí. Takové silné téma by si jistě zasloužilo profesionální přístup, investování více financí a vlastního nasazení. Byl však natočen jen minimalistický snímek, který leckterého diváka spíše nudí než donutí k zamyšlení. I když jde o silné téma, je třeba zvolit divácky přijatelnější formu. I já jsem měl kolem 25. minuty velkou chuť vypnout televizi a pravděpodobně bych tak učinil, kdybych české a slovenské filmy nesbíral. K natočení plnohodnotného filmu by bylo třeba nastolené téma rozvinout nebo raději realizovat jen krátký několikaminutový film. Pochvalu si zaslouží použití krásné spisovné češtiny bez dnes tak obvyklých patvarů. (23.08.2014)

Rozhodně zajímavá a důležitá událost na české filmové scéně. Minimálně dvě úchvatné sekvence (autobus a čekání na vrátnici). Několik pro mě zbytečných nezdařeně humorných prvků a ničemu nepomáhající hudba. Kontrast mezi zjevnou a přiznanou inspirací Bressonem a neustálým popíráním základních bodů jeho koncepce kinematografu. A - škoda, že film nakonec nevykazuje vyšší ambice, než vyvolat v divákovi trochu soucitu a vytvořit občas zajímavou atmosféru. Člověk si říká, že by z toho mohlo vylézt víc.. (24.04.2011)

Tak jsem se tu dozvěděl, že to je kvalitní film o pocitech... Jde se po chodbě, matka čumí, syn čumí, stále se jde po chodbě, sedí se v čekárně, záběr na dveře, dědek loupe vajíčko, záběr na dveře, syn čumí, záběr na dveře. Dalších pět důležitých záběrů pro vývoj děje, včetně detailní prohlížení fotky. Tejbl. Vindou. Matka koupí lovečák. Syn čumí, matka čumí. NEVĚŘIL JSEM. Ale na druhou stranu to bylo tak blbé, až mě to bavilo. Těm záběrům o ho*ně se totiž nešlo nesmát, svým způsobem na ten film nezapomenu. Ale příště se tedy už asi nechci dívat na "artový" film o pocitech, děkuji... Ket! (22.08.2014)

Jeden den v životě čtrnáctiletého kluka za socialismu. Doby šedivé, plné spěchajících nevýrazných lidí, lejster, kolků a obálek. Bylo mi čtrnáct, když tahle doba u nás skončila, takže tenhle klukovský pohled na svět rodičů pobíhajících mezi byrokraty dobře chápu. Nejde tu o žádné vyhrocené drama, ale hlavně o zachycení atmosféry doby. Voličům KSČM bych doporučil se na film podívat a zamyslet se, jestli tohle je to, co chtějí. (24.08.2014)

Krátký dlouhý film o jednom dni v Československu za pomalu už končícího komunismu. Od Kadrnky sem viděl prvně Křižáčka, kde se mi ukázalo, že v tomhle režisérovi něco asi bude. Taky že jo. Tohle překvapivě skoro nenudí. Zhruba polovina záběrů tady vypadá fakt dobře, něco je ale špatně provedené anebo nijaké. A u něčeho mi nedošlo, co tím autor chce naznačit (děda loupající vajíčko). Příběh je banální, ale zajímavě provedený a to, že se zde moc nemluví, je zde k dobru. Taky oproti Křižáčkovi ubylo zdlouhavých záběrů o ničem, pár jich tu sice je, ale i tak - je jich méně. Takový průměrný zajímavý art (v Česku nadprůměrný, vždyť tady sotva někdo zvládne natočit dobrý film!), který hodnotím třemi hvězdičkami. Btw, je to snad jediný český film o komunismu, kde se neposlouchá Svobodná Evropa... (29.04.2018)