Osmdesát dopisů

Dobry film to je, ale mam k nemu nasledujici a zasadni vyhrady. Je-li to cele postavene na rytmu, realismu a malych naznacich, proc nekdy okolni postavy nemluvi vubec, nekdy zretelne a nekdy nahlas. Nikdo nikoho nezdravi a nikdo nic nerika a mluvi se, jen kdyz to ma vyznam. Kdyz vratny rekne, ze je to jeho vnuk a syn, zni to potom jako vystrel z dela. Za druhe, proc se s matkou dostaneme jen k doktoru a jindy sledujeme jen perspektivu Vaska. A navic se mi zda, ze je cetba dopisu znacne aranzovana. To vsechno dost kazi jinak vytecny dojem. (10.10.2011)

Film nudný a bezbarvý jako doba, kterou zobrazuje. 1) Skutečnost, že snímek je autobiografický, neznamená, že je kvalitní. 37letý režisér a scénárista Václav Kadrnka ve svém celovečerním debutu oslovuje především filmové znalce a "znalce", kteří s uznáním hovoří o skvěle zobrazeném poctu odcizení, o kontemplativnosti, o zakutaném humoru, o inspiraci Bressonem či Tarkovským a tak dále. K této elitní sortě filmových diváků nepatřím a tak bez obalu říkám, že se mi film vůbec nelíbil. 2) Vadily mi i nepřesné reálie (nejkřiklavější snad neskutečný obchod s botami). 3) Jediný pěkný okamžik jsem zaznamenal, když pracovník pasů a víz dlouze listuje doklady, které předkládají žadatelé o vystěhování. 4) Dávám jednu hvězdičku...za snahu. (27.08.2014)

Neherci v hlavních rolích, dlouhé pasáže bez dialogů, slušné kamerové cvičení - předlouhé záběry, detaily, paměti spořivého režiséra, a to vše mělo světovou premiéru. Předpokládám, že kromě nadšení na světové premiéře, způsobil tento snímek světový rozruch především na Zlínsku. Raději bych na doby minulé vzpomínal poněkud jiným, snesitelnějším stylem. (21.08.2015)

Nezávislý, artový (znie to ako klišé, ale je to tak) počin aký sa u nás len tak neobjavuje. Za poslednú dobu si nič také nepamätám, alebo som nevidel niečo také, razantne odstrihnuté od mainstreamu. Tento postup narácie, ktorý režisér zvolil mám veľmi rád, aj keď zvykne byť miestami dosť ubíjajúci. Kamerou mi to veľmi evokovalo filmy Akiho Kaurismakiho. Ten je čosi "akčnejší" v samotných scénach, ale tie pohyby, polky ľudí, nohy, kufre v detailných záberoch mi ho hneď priviedli na rozum. Len tak ďalej pán režisér a nech sa darí aj s následujúcim počinom._____Stanica - autorská projekcia 2012 (23.05.2012)

Nejde ani o děj, jako spíš o pocity. Já se s hlavním hrdinou ztotožnil v tom slova smyslu, že znám ten pocit, kdy jako dítě čekáte na některého z rodičů, který něco vyřizuje apod. A v tomhle případě mi zpětné vyvolání těchto pocitů stačilo. Jinak chápu to, že pro autora tohoto autobiografického snímku se jednalo o jakousi výpověď, ale co se týká linie snahy o vycestování z tehdejší republiky - nijak zvlášť se mě to nedotklo. (01.05.2011)