Osmdesát dopisů

Na jednu stranu perfektně ztvárněné čekací scény, které skvěle korespondovaly s realitou (bez ohledu na to, jestli realitu bereme jako tehdy nebo jako časově nezařazenou), na druhou stranu jsem občas přemýšlel, jestli se nedívám jen na pekelně dlouho slideshow většinou ne příliš zajímavých fotek... Každopádně za odvahu vyrukovat s něčím v tomto stylu... (17.11.2011)

Nezávislý, artový (znie to ako klišé, ale je to tak) počin aký sa u nás len tak neobjavuje. Za poslednú dobu si nič také nepamätám, alebo som nevidel niečo také, razantne odstrihnuté od mainstreamu. Tento postup narácie, ktorý režisér zvolil mám veľmi rád, aj keď zvykne byť miestami dosť ubíjajúci. Kamerou mi to veľmi evokovalo filmy Akiho Kaurismakiho. Ten je čosi "akčnejší" v samotných scénach, ale tie pohyby, polky ľudí, nohy, kufre v detailných záberoch mi ho hneď priviedli na rozum. Len tak ďalej pán režisér a nech sa darí aj s následujúcim počinom._____Stanica - autorská projekcia 2012 (23.05.2012)

Je to v mnoha ohledech dobré a českém kontextu výjimečné a odvážné - věřím Kadrnkovi ty útrapy, kterými si prý musel projít, než ho k natočení takového filmu pustili. Ale - Kadrnka není Bresson, aby u něj odosobněné strohé herectví působilo jinak než křečovitě a není ani Trier, aby si mohl po Solaris dovolit použít notoricky známé Bachovo Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ a nevypadalo to jako epigonství nebo nedostatek invence (a přitom ta méně známá hudba u fotky měla mnohem lepší účinek). I to bressonovské rámování a střih funguje jenom občas, třeba ve skvělé scéně, kdy kluk čeká na vrátnici. Na druhou stranu je i z rozhovorů znát, že režisér má teorii v malíčku, ví co a jak chce točit, zná kontext a i proto je příslibem české kinematografie. Jeden z mála českých pokusů o art, který nesměřuje k přeplácanému pseudoumění, ale spíše k čistotě výrazu. Na vyšší hodnocení si ale počkám možná až na Křižáčka. (14.09.2014)

Asi bych se mohl situovat do role nemluvného Vaška, protože i mně ten rok bylo 14 let. Stejně jako on jsem byl ze všeho vykulený, protože tou dobou nebylo o co stát. Všechno bylo šedé, nudné a unylé, přesně jak nám to režisér ukazuje. Tenhle film je možná dobrou vzpomínkou, připomenutím, ale bohužel, stejně jak to vypadalo v té éře socialismu, je dost nudný a o ničem .. (26.08.2014)

Sláva, tak máme nadprůměrný festivalový snímek, který typický český patos nahrazuje kontemplativností a výpravný celek jemným pozorovatelským detailem. Máme snímek, kde slova představují nutný doprovod vizuálního sdělení. Máme snímek, v němž se k husákovské éře nepřistupuje se snahou stylizovat, ale vystihnout její plíživý automatismus a vyprázdněnost. Kadrnka dokázal možné nedostatky účelně přetavit ve výhody. Stísněná kamera, která je často držena při zemi a směřována na rozbité chodníky jednak řeší spartánskou výpravu, ale zároveň funkčně dotváří pocit bezmoci a nemožnosti rozletu. Některé scény jsou vynikající jemným sledem detailů, který navozuje tísnivý pocit petrifikovaného času (např. scéna ve vrátnici). Co mi u Kadrnky ale vysloveně chybí, je schopnost vytáhnout z neherců čisté emoce, jak to dokáže např. podobně smýšlející Semih Kaplanoglu. 80 dopisům schází jemná interakce postav a ona podprahová intenzita nevysloveného, což je dáno tím, že představitelé obou hlavních rolí jsou sice uvěřitelní, ale nejdou až na dřeň. Po opravdu lahůdkové expozici mi tak ve filmu citelně chyběl náboj, něco, co by mě přitáhlo nad rámec pozorného vypravěčství a citlivé kompozice. Přesto musím Kadrnkův odvážný pokus "odjinud" pochválit a jen tiše doufat, že nezůstane osamocený... (19.04.2011)