Sedm epoch rocku

Kdesi jsem slyšel že je tento dokument zajímavější skupinami, které ignoruje než těmi, kterým se věnuje. Chápu, že vylíčit v těch několika málo hodinách celou historii největšího hudebního žánru je šílený úkol, ignorace většiny podžánrů, kdy se víceméně v každém díle řeší pouze jeden je hřích, který bohužel jen částečně dohání fakt, že o popisovaných skupinách se toho člověk doví opravdu hodně. Přesto ale celý dokument vidím spíše jako nevyužitý potenciál, který si přinejmenším zaslouží nějaký druh rozšíření. Jako nejlepší díl vidím celkově ten o alternativním rocku - Kurtův životní příběh mě málem dostal na kolena, přestože mi je jasné, že je zde jeho přáteli a obdivovateli popisován poměrně idealisticky. Naopak největším zklamáním byl heavy metal, při kterém jsem se už z osobního přesvědčení rozcházel prakticky s každým řečeným názorem. (30.11.2009)

Zajímavá záležitost hlavně z pohledu rozhovorů s jednotlivými muzikanty.. Ale je fakt, že pojetí tohoto dokumentárního seriálu je někdy prazvláštní a to hlavně ve smyslu zařazení různých kapel a toho jaké té kapele se věnuje pozornost na úkor jiných (podle mě kolikrát zásadnějších a zajímavějších) atd.. Ale dokonalost prostě neexistuje. Takže sem rád za spoustu zajímavých záběrů a rozhovorů, které sem před tím nikde neviděl. (13.01.2010)

Seriál, který je popisem historie rockové hudby a jejího vlivu na svět od počátku po současnost? To asi těžko. Sedmička je sice pěkné číslo, ale autoři seriálu zcela zapomněli na jednu celou epochu, a to HARD ROCK! Ani v jednom díle tak neuslyšíte o legendách hard rocku, jako Led Zeppelin, Rush, Aerosmith, AC/DC nebo KISS, vynechány byly i skupiny jako The Doors, Lynyrd Skynyrd nebo Dead Kennedys. Připadá mi, že autoři o rocku slyšeli naposledy při geologické exkurzi na základní škole. Zvlášť, když jsou schopni skoro celý díl vynášet do nebe nedůležitého Springsteena nebo nudné Ramones, kteří těží jen z toho, že se poskládali o něco dřív než Sex Pistols. Dávám 3* hlavně za první, druhý a šestý díl, jinak by to šlo i níž. (11.07.2011)

Viděl jsem jenom 3 epochy (punk, american alternative rock a british indie)... a ve všech třech šlo vidět značné zjednodušení (dá se čekat, že v ostatních částech to bylo podobné). Ale jasně, kdyby se tam mělo vejít všechno důležité, musel by každý díl trvat 4 hodiny. Vždy byla ta padesátiminutovka ale nakonec relativně zajímavá (i když opravdu bylo nutné slyšet po stopadesáté klasické sexpistolské historky nebo věnovat půlku dílu jenom R.E.M.???). Tři, čtyři? Tři? Čtyři? Nakonec hodnocení převrací na stranu 4 hvězd Kim Deal a její ukázka toho, že nejtěžší je hrát jednoduše a v jednoduchosti je síla - nejlepší. (01.12.2009)

Jak moc jsem se na tenhle seriál těšila, tak moc mě po pár dílech zklamal. Příliš povrchní, občas příliš na přeskáčku a zrychlené, hudebníci a jejich rozklady až moc často zůstávají jen u samochvály a pietních vzpomínek, čekala bych trochu hlubší zamyšlení...ale třeba se ještě následující díly vytáhnou? Zatím za tři. Po stadionovém dílu (jediným kriteriem úspěšné kapely jsou vyprodané stadiony, U2 se stali slavní díky tomu, že Bono tančil s dívkami z davu) a alternativní hudbě (půlku dílu věnovat REM?? Vynechat tucty zajímavých jmen a vysvětlit, že Pearl Jam prostě měli smůlu, protože nedokázali napsat takovej hit jako Nirvana?) snižuju na dva. Resumé - seriál sjel výhradně po známých a populárních jménech s tím, že tu nenápadně tu nápadněji se nám snaží vnutit, že základem a smyslem existence hudebních kapel je dobýt americký trh, oslovit masy a vyprodat stadiony. Tak tudy ne, přátelé...jdu poslouchat opravdouvou muziku. (23.10.2009)