Lesní duch

Ultrabrutální ofenzivní démonický horor, od kterého jsem si přece jen něco sliboval, nebyl špatný, ale vyšel úplně naprázdno. Na wide release je to opravdu slušný krvák (násilí typu MARTYRS) víceméně od začátku do konce, jenže nic z toho už mě na prdel neposadí a nic víc jsem v tom nenašel. Atmosféra - žádná, démon - na plátně nonstop, herci - nevýrazní, humor - nesedne, přesah - nikam, značka EVIL DEAD - zbytečná. Takže další remake co upadne v zapomnění. (Je pravda, že jsem občas díval s nadšeně otevřenou hubou, třeba na sežrání motorový pily, vypižlání si tváře nebo ruku vysící na zbývajících pár cárech tkáně.) (04.04.2013)

Americký režisér Sam Raimi má môj rešpekt a uznanie. Keď som ako puberťák prvý krát videl jeho horror "Evil Dead" (Lesný duch) tak som sa skoro dosral od strachu. Tento film sa stal pre mňa jedným z najvýraznejších a najkultovejších horrorových snímkov. Je to silne atmosferické dielo. A to je presne to čo postráda remake, ktorý bol natočený v roku 2013. Ten je utopený v krvi, hnuse a gore, ale desivá atmosféra Raimiho originálu tomu chýba. To sa však dalo čakať. *** (28.07.2016)

Samoúčelná brutalita (takže trailery měly spíše fakt odradit, hm?), retardované postavy a jedny pochcaný konversky horor nedělaj. Škoda, že pár měsíců před tím přišla stokrát lepší Chata v lesích a věčná škoda, že to celé připomíná ještě jeden "moderní US horor", a totiž poslední Pátek třináctého. Jako jo, vizuál pěknej a linie s odvykačkou neurazí, ale jinak děs běs... a nemyslím to zrovna pozitivně. O znásilňování originálu i tak mluvit nelze, o totální zbytečnosti už však naneštěstí ano. (03.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Minulost EVIL DEAD jako jedním z královských splatter hororů 80. let je nesmazatelná stopa hororového žánru. Alvarez dodržel všechna pravidla, pevně držel dějovou kostru a jeho rozsah zobrazeného násilí, krvavých scén a krvavých zranění (subžánr Gore). Při řezání ruky, jedna starší paní odešla z kina, není se čemu divit, některé scény jsou velmi intenzivní - velká škoda, že uříznutá ruka nezačala útočit jako ve Smrtelném zlu 2). Jen prvek humoru mi moc nesedl, v dramatičnosti a krutosti scén to malinko rozladí a nenechá diváka v napětí a zaraženého v sedačce. Závěr je perfektní a zvuk sirény je geniální tah, vytváří divákovi chaos a zaráží mu dech. Hlas démona v Mii je skvělý. Účinná a intenzivní krvavá lázeň. Cestou z kina domů pršelo, díky bohu, že ne krev. (14.04.2013)