Jmenuji se Oliver Tate

Mladé a blbé děti, dospělá a vymatlaná matka, dospělý vychcaný magor a to vše kdesi na špičce chlupu jedné z největších a nejzapomenutějších prdelí Anglie. A Oliver se zakouká do něčeho, co ho naprosto ovládne, tam, kdesi nikde. ~~~ Oliver Tate: "Ještě úplně nevím, co jsem..." - Jsi vůl, Olivere, vůl. Ale z toho vyrosteš. Tenhle festivalový film už ale ne. No tak prostě sorry, no. (25.07.2011)

Submarine (moc teda tenhle nazev nechapu) se snazi bejt desne jina a originalni romanticka komedie, ale vysledek je spis divna tragikomedie. Kostra pribehu je pritom klasicka, kluk ma problemy s pritelkyni a jeho rodice uz spolu moc nevychazej, z cehoz je na nervy. Jenze na tohle je nabalena spousta wtf zaberu, ktery, jak kdyby vypadly z jinyho filmu, do toho naprosto mimozni dialogy a ani jedna postava tu neni vicemene normalni. Vevodi tomu hlavni hrdina, kterej by si mohl jit bez problemu zahrat do Omenu Satanovo synacka. Jasne, obcas je to zabavny, na to, ze Richard Ayoade vicemene timhle rezijne debutuje to je i solidne natoceny a obcas to funguje i jako takova exkurze do duse pubertaka (jakkoliv stupidne to ted zni), ale je to proste prilis divny a to bohuzel ne tim spravnym zpusobem. (25.10.2011)

Neohipsterský pohled do světa náctiletých si snaží zachovat odstup od přílišného prohloubení postav, spíš jde o ztělesnění archetypů, tvářím se, že to byl záměr režiséra a že se mu to tudíž velice povedlo. Film je podán originálním způsobem, tento styl jsem již párkrát zaznamenal, ale ! neomrzel se mi ještě :) (12.06.2011)

Hoci tu niekto píše, že ''Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru'' , tak ja som naopak mal pocit, že je to český Štěpán z Básnikov, čo navyše umocňovali tie jeho vačky pod očami. Takže na začiatku som ho mal za kus mladého a nesympatického hoväda. Ale našťastie sa chalan každou minútou vylepšoval až to dotiahol k piatim hviezdám u mňa ! (27.07.2011)

Film Jmenuji se Oliver Tate působí jako dílo režiséra, jehož umělecké ambice předčí jeho skutečné schopnosti. Richard Aoyade je sice sympaťák, ale záměrem tohoto filmu si uzmul větší sousto, než je schopen vstřebat. Všechny ty suché bezemociální dialogy a kompozicí „poetické“ záběry působí tak nějak lacině a pod deseti minutách se okoukají. Tím spíš, že ani scénář nepůsobí jako něco mimořádného. Abych jen nekritizoval, tak film není rozhodně špatný, určitě se na něj vydržíte dívat a místy pobaví, herci jsou fajn, ale po shlédnutí na něj asi brzy navždy zapomenete. Tím nejlepším na celém filmu jsou písničky Alexe Turnera z jedné z nekvalitnějších současných britských kapel Arctic Monkeys, díky němuž soundtrack převyšuje samotný film. (14.08.2012)