Jmenuji se Oliver Tate

Mladé a blbé děti, dospělá a vymatlaná matka, dospělý vychcaný magor a to vše kdesi na špičce chlupu jedné z největších a nejzapomenutějších prdelí Anglie. A Oliver se zakouká do něčeho, co ho naprosto ovládne, tam, kdesi nikde. ~~~ Oliver Tate: "Ještě úplně nevím, co jsem..." - Jsi vůl, Olivere, vůl. Ale z toho vyrosteš. Tenhle festivalový film už ale ne. No tak prostě sorry, no. (25.07.2011)

Hipsterovinka. Jsou to zvláštní lidi ty hipsteři, copak asi chtěj. Je to takový nový emo, jen míň bolestínský. Zato s ním sdílí takovou tu úpornou zahleděnost do sebe sama a potřebu zachytávat se na cool média jako je 8mm nebo polaroid (zdravím Jana Dvořáka) - nj, tady máme celou polaroid zeď, což je při současný ceně cca 80 za snímek už sranda za pár tisíc. Ale čert to vem, stejně je to takový retro ne zcela ukotvený v čase - retro je ostatně pro hipstery typický žejo. Líbivej film, rychle se v něm myslí a mluví ale chybí tomu upřímnost a nějaká hloubka se mi zdá. Ale to neva, dnes už jsou urputný hnutí a filmy prostě asi za zenitem (08.06.2011)

Film u kterého jsem se od začátku do konce bavil, což se mi u "klasického" filmu (čti: bez hromady strašlivě drahých efektů se spoustou reklamy) v kině dlouho nestalo. Většina filmu je spíše komedie, než drama, to se chytá slova až ke konci. Vše doplňuje perfektní hudba, poutavý příběh, skvělá kamera a režie. P. S. Pro mě o třídu lepší než 500 DoS, který mi přišel více prvoplánový... 90% (08.06.2011)

Film mi částečně připomněl 500 dní se Summer. Je zde zajímavá struktura vyprávění, spousta stylistických propriet (červené a modré zatmívačky, westernové detaily, zpomalovačky) a taky má skvělý hudební doprovod (tentokrát Alex Turner). Velmi nostalgický film se Super 8, knihami, filmy a vůbec je to celé takové ušpiněné indie s holkou v červeném kabátu. Pro mě jedno z největších překvapení Berlinale 2011. Film pro hipstery a tumblr generation. (18.04.2011)

Já za sebe můžu napsat, že jsem si celý bezvadně zrežírovaný film plně vychutnala. Retro-komediální drama s Jordanou s pěknou ofinkou v červeném kabátku a Oliverem s patkou v čele nemělo chybu. Když k tomu přihodím Grahama s jeho "hovadinama", mamku s taťkou, noc s hořícíma prskavkama, scénku kde hypnotizoval dveře při čekání na svou lásku a Jordanu jak mu říká, že je seriový vrah a mohla bych pokračovat, tak tleskám. Užívala jsem si s nimi nejen ty sladce roztomilé chvilky, ale i ty hořké, které jim ten jejich mladý život ztrpčoval a kdy hlavně Oliver neustále hledal různé cesty a cestičky, jak to všechno co nejlíp vyřešit, Navíc chválím skvělou formu zpracování a v neposlední řadě dík i za pár pěkných písniček. A jo, já jdu na pět a tentokrát mi nevadil ani ten konec, který už byl zřejmě stejně daný knižní předlohou. (10.10.2012)