Pod jednou střechou

Komedie s poměrně závažným tématem - svěření dítěte do péče po smrti rodičů. Vážné okamžiky tu střídají úsměvné či komické, hlavní hrdinové si zvykají na nové role rodičů - opatrovníků - a mají s tím docela potíže. Musí volit mezi povoláním, dítětem a ještě vycházet mezi sebou. Kořením snímku tak je i romantická linie. Celkově však jde o průměrnou podívanou. Jedenkrát stačilo. (27.07.2013)

Príjemný film "zo života". NABÚCHANÁ patrí k mojim obľúbeným filmom tohto typu a Pod jednou strechou je citeľne slabšie, ale stále v pohode (na takých 70%). Určite zábavnejšie ako DRUHÁ ŠANCA. Podobne obyčajné/sympatické ako boli ZÁSNUBY NA DOBU NEURČITÚ. Scenár má pár fajn scén, kde sa hrdinovia netaja tým, že dieťa im zničilo ich predošlý skvelý život. Josh Duhamel je prekvapivý sympaťák... (10.03.2013)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

Spíše průměrná záležitost, která obsahuje několik fekálních vtípků, občas nějakou tu nelogičnost, ale celkově neurazí ani nenadchne. Nicméně vtipu, romantiky, dramatu mohlo být více, přičemž se tvůrce měl rozhodnout, co z toho vlastně chce upřednostnit. Duhamel je opravdu neherec, nicméně tady nemá moc co hrát, takže je v klidu. Heigl může jen smutně pomrkávat po "27 šatech", kde byla naposled výborná. Úpřímně, po jednom z nejhorších filmů této dékady ("Vrahounech"), jsem od tohoto filmu s Katherine Heigl moc nečekal, takže nakonec celkem success. Avšak mohlo být i lépe 5/10! (28.04.2011)

Takové sladké ňuňu, příjemně koukatelné, občas (v závislosti na divákových ne/závazcích) zábavné, občas satisfakční. Hrozně mě bavila paní ze sociálky. Nevím, myslím, že kladem filmu je, že se na něj různí lidé budou dívat různě a bude jim poskytovat různé uspokojení. Bezdětné možná pobaví, dětným způsobí deja vu efekt "Jo, to znám". Hlavně film dobře operuje s jedním faktem a to tím, že jakmile máte jednou na starost a zodpovědnost dítě, přestáváte být jedincem, individualitou. A jen malé procento lidí se s tím nedokáže poprat. Ona je to příběhově technicky tak trochu blbost, ale jinak je to takový ten zlatý střed, přijatelný, neznechucující s příjemným obsazením. Heigl tyhle role hrozně jdou (tak nějak se při nich moc nepředře, ale zase je dokáže vystihnout), Duhamel byl takový průměr. (02.09.2015)