Živoucí mrtvola

Hodně kuriózní černobílý film: Dracula natočený islámskou zemí! Pakistán byl v té době hodně proevropsky orientován se sekularizačními tendencemi. Bůh je zde zmíněn jen začátku a na konci, přičemž na konci spíše jen symbolicky, jako světlo, které poráží temné síly. Jinak se tu proti upírům nepoužívá žádný náboženský předmět. Zajímavé i z hlediska orientální estetiky a vkusu (minimalistické "orientální" kulisy blízké "gotickému" hororu), překvapil mne typ plnoštíhlé ženštiny, Draculovy asistentky, a pasáž se zpívajícími a tančícími dívkami - jako z nějakého socialistického filmu! Dracula byl dle této pakistánské verze původně pyšný vědec, který vyvinul elixír nesmrtelnosti. (04.05.2013)

Ak ste iba okoloidúci filmový konzument, unudenie vám hrozí teda dokonalé. Ak ste ale človek okúzlený pohyblivými obrázkami, resp. týmto žánrom samotným, táto rarita vám určite vykreše úsmev na tvári. Je to presne TEN DOKONALÝ SNÍMOK, ktorý spadá do kategórie ,,niečo také ste ešte nevideli,, a uštedruje jednu wtf scénu za druhou. Prečo som teda nešiel na maximum? No predsa len tá dynamika filmu ma akosi ubíjala. Predsa len však ide o skvost svetovej kinematografie. (02.05.2016)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.38 - PÁKISTÁN - Můj první pákistánský film a samozřejmě jsem si nemohl vybrat nic lepšího, než jejich šíleně brakovou verzi Drákuly. Ze všech adaptací má tahle dokonce prolog o šíleném vědci (před kterým je ještě varování), který chce být nesmrtelný a místo toho se z něj stane Drákula, takže už od začátku je jasné, že pojetí muslimské země bude více než svérázné. A taky že bylo, akorát to je filmařská mizérie s prapodivným fetišem na nájezdy a zapomínáním na postavy, ať už celkově nebo v určitých scénách (třeba u té na hřbitově, kdy se jedna z upírek snaží proměnit malou holčičku, ale včas jí v tom zabrání dva muži, kteří ji i zabíjí, ale holčička nikde a po stupidním dialogu zničehonic přiběhne a tváří se, jak kdyby se nic nestalo, i když vedle ní leží mrtvola a skoro o ní zakopne) a hereckými výkony skutečně na úrovni školní besídky, ve které se všichni snaží co nejvíce prožívat své role, až je to celé k smíchu. Scénář je hloupý a ze všech postav dělá idioty s jednociferným IQ, jelikož Drákulovi do spárů spadnou skoro všichni, co se s ním ve třech čtvrtinách filmů potkají a i když zjistí, co je zač, nijak nebojují, jen strnulé stojí na místě, bojí se a čekají, až je zakousne. Herec Drákuly na tom není o nic líp, ty jeho výrazy mi připomínaly pavouka z Perníkové chaloupky. A jelikož je to film ze země kousek od Indie, nesmí chybět optimistické scény plné radosti, tance, zpěvů o šťastné lásce apod. nádherných věcí, byť v celku nemají smysl a před nimi a po nich jsou scény, kde se stane a následně řeší tragické úmrtí. Prostě je to brak, u kterého jsem si dlouhou dobu říkal, že sice je špatný, ale ne tak jako filmy Eda Wooda... aby přišel závěr, kde se nejen xkrát opakuje stejná scéna, která má tvořit dojem delší cesty (což je btw taky oblíbený prvek tvůrců), ale taky došlo na střídání slunného dne a temné noci ve stejnou chvíli! Jak z Plánu 9... Do půlky mě to bavilo hodně, zvlášť tím, jak se to (nechtěně) vysmívá filmům s pomalou atmosférou tím, že v čekání něčeho většího do nich vrazí úplnou pitomost scénáristickou či filmařskou, ale jak umírali protagonisté a do popředí se dostávaly postavy, které se dosud ve filmu neobjevily, přestávala mě ta brakovost bavit a mimo závěr jsem z druhé půlky moc neměl. Komedie to byla průměrná, takže tři hvězdy. 3* (28.02.2024)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) Pakistanská klasika žánru, na kterou se přímo odkazuje v prvním pakistánském gore horroru ZIBAHKHANA (HELL´S GROUND), není žádným zásadním avantgardním počinem, formálním experimentem, žánrově revizionistickým snímkem vymezujícím se vůči klasickému hollywoodskému stylu, ale zábavně neuměletelským brakem. Zatímco si upír jezdí v dodávce, do děje nemotivovaně vstupují povinné hudební vložky a hudba je v silném kontrastu s tím, co se děje na plátně, divákův zájem opadá, protože špatně zinscenovaných scén není bohužel většina a ve všech ostatních ohledech se tenhle pořádnou hrůzu ani smích nenahánějící horror drží příliš západních vzorů a pravidel včetně nutných schémat a klišé. Některé filmy jsou zábavné pouze jako kuriozity, u nichž je zajímavé sledovat, jaké významy jsou jim dodávány dodatečně, aniž by se to z formálního hlediska dalo považovat za záměr. (13.02.2010)

Haluz všech haluzí. Kdo neviděl neuvěří, nepochopí. Viděl jsem a stejně jsem nevěřil a nechápal. Kam se hrabal Ed Wood a kam se hrabe Uwe Boll, Khwaja Sarfraz všechny nejhorší režiséry poráží na hlavu, on totiž poráží absolutně celou kinematografii a vůbec princip točení filmů. Nevím, co mě zaujalo víc, jestli příšerné a toporné herecké výkony, naprosto nečekaně se objevující taneční vložky např. poté, co postava uprostřed vypjaté hororové scény prohlásí "... chce se mi tančit..." a jde na to, nebo překvapující hudba kombinující motivy z klasické hudby i filmů v aranži pákistánských domorodců či jejich vlastní regionální tvorba. Při závěrečné scéně jsem si téměř přivodil zranění natrhnutím vnitřností nikoli ovšem strachem, nýbrž smíchem a nebyl jsem sám, řvalo celé kino, tedy asi těch 10 lidí, kteří film sledovali. V úhrnu ultimátní filmový zážitek! (19.03.2010)