Nevhodný den pro rybolov

Velmi osobitý a zajímavý ohlas Aronofskyho Wrestlera v příběhu derniéry slavného zápasníka, jakož i obecnějšího modelového příběhu stárnutí, zalitý pro Jižní Ameriku tolik typickou omáčkou magického realismu. Režisér Álvaro Brechner není ovšem Darren Aronofsky, takže nepojímá základní dějový vzorec jako citlivě vedené komorního drama, natož aby mezi jednotlivá políčka filmu zakódoval ten výrazný silně depresivní podtón, naopak prosvětlil svůj film zvláštním viděním světa obohaceným o zjevnou nadsázku a komické ladění postavené většinou na poetice trapnosti (Šampion v poloprázdném kině skáče přes švihadlo, vzpírá zahradní vanu atd.) a absurditě daného příběhu, která prolíná i do pásma postav v podobě mnohdy absurdně vypadajících dialogů. Celá stylizace je navíc barvitě optimistická, což vytváří zvláštní kontrast s ryze pesimistickou reflexí stárnutí a tváří v tvář hledání smyslu života, respektive jeho nenacházením, vizuálně a především pak co se týče originality výrazových prostředků je pak Brechnerův snímek skutečně výjimečný. Celý koncept také místy připomíná pábitelství filmů Jiřího Menzela adaptujícího vrcholné texty svého dvorního literáta Bohumila Hrabala (Princ(ipál) Orsini je vlastně takový kníže Alexej z Konce starých časů, kterýžto název by mohl být symbolickou metaforou i pro Brechnerův film). Nevhodný den pro rybolov je skutečně originál, jenž ale tím, že je postaven především na bázi experimentu a svého diváka mate a znejisťuje, místo toho, aby mu dával jednoznačnější vodítka a nápovědy, až příliš zavání uměním pro umění. Po čistě řemeslné stránce je ovšem Álvaro Brechner režisérem par excellence...zvláště uvážíme-li, že toto je jeho celovečerní debut... (24.05.2011)

Wrestlingový zápasník s nedokonalým poměrem svalu ku špeku a manažer s vizáží sňatkového podvodníka vs. vidláčtí Mexicanos a jedna hamižná těhule. Do karet snímku hraje oku lahodící prochcaná retro atmosféra a humor sušší než cár kůže z pravé půlky průměrné bílé prdele horizontálně rozprostřený na jihovýchodě Afriky, během poledne samozřejmě. Postavy bloumají odnikud nikam, příležitostně ze sebe vypudí sudý počet krokodýlích slz, zkrachovalost čpí z každé nitě šampiónova zařízlého úboru a když už to vypadá, že z veškeré té plytkosti osazenstvo skoná na hypoxii mozku, tak tvůrci vyloví z trenek parádní eso v podobě víceméně dokonalé poslední desetiminutovky, kterou bych si bez výčitek přibil na stěnu. (11.02.2013)

Zápasník z NDR, Jacob vann Öppen, který sotva zapře svůj skandinávský původ se chystá na svůj (sou)boj, v němž chce říct své "poslední slovo", manifestovat svoji stížnost na stav světa a svoji úlohu v něm. Jeho impresário, sympatický Princ Orsini, svůj italský původ nezapírá, jen jej chce od tohoto zápasu odradit, protože je zkušený a "ví", jak takový zápas dopadne. Těhotná Adriana ví také své, chce 1000 dolarů pro vítěze, aby mohla uspořádat svojí svatbu s El Turco. Ten jediný neví nic, je slepý mezi jednookými... Buen día para luchar (contra molinos de viento). (22.04.2020)

ŽIVOT JE NEKONČÍCÍ DOBRODRUŽSTVÍ..... /// Pojízdný cirkus má mnoho podob. Ten, který provozuje principál Orsini – pocházející z byzantské rodiny – má jednu atrakci: Jacob van Oppen, mistr světa, šampión, kterého trénovali jak lámat žebra, jak zlomit přes koleno, jak složit na žíněnku. Každý je v něčem dobrý.... A díky zápasu v Santa Maria, nějaké díře na konci světa, nahlédnou do nitra svých duší a naleznou třeba.... naději? Kdysi jsem v komentáři nějakého filmu četl větu ,,TYPICKÝ FESTIVALOVÝ FILM“. Tehdy jsem se pousmál. Ale teď už vím, co tím chtěl autor říct! Pozvolné tempo, o charakterech víme jen to, co je třeba a příběh vystavěnej na ,,píď“ přesně tak, aby nenudil a dramaticky oslnil v závěru, který mě na několik málo okamžiků přibil do křesla. LIDI NEJSOU RÁDI, KDYŽ JE NĚKDO PODVEDE. Když máte smůlu, nechoďte na ryby. Nebo..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět borce, kterej dokáže chlastat a posilovat zároveň. (Ne, k vám do tělocvičny fakt nejedu, sorry...). 2.) Knižní podobu od uruguayského spisovatele Juana Carlose Onettiho ,,Jacob y el otro“ zřejmě nikde neseženu. 3.) Chystají se mi uříznout uši a nevím, jestli budu (pak) slyšet. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.06.2011)

Film o nejsilnějším muži světa by měl zachycovat život nejsilnějšího muže světa. Jelikož byl tím zdánlivě nejsilnějším, co do chytristických praktik, jeho Prince manažer, který není ani uveden v přehledu herců, byl film vlastně o něm. To by ani nevadilo, snímek stojí za zkouknutí, ale opravdu zajímavý vývoj přišel až v poslední třetině. Začal Orsiniho upřímnou zpovědí o tom, jak se věci měly a mají, pokračoval vzchopením se borce ve vztahu k němu i sobě a vše naštěstí završil závěr, který skončil jak skončil, i když měl dvě možnosti, ale tou druhou by ztratil veškerý glanc a přiměřenou poměrům a původu vzniku originalitu. Zajímavé exotické scenérie, herci a protředí jsou plusem, o tom žádná. (18.07.2012)