The Nuremberg Campaign
Spanilá jazda
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan F. FischerHrají:
Petr Kostka, Jiří Vala, Michaela Lohniská, Jaroslav Průcha, Martin Růžek, Jiří Holý, Karel Höger, Vlasta Fialová, Václav Špidla, Otakar Brousek st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Do tábora papežského legáta a winchesterského kardinála Henryho přijíždějí roku 1427 rytíři, kteří se chystají na křižáckou výpravu proti českým husitům. Fanatický kardinál je napřed zbaví všech trestů za vraždy a násilí na kacířích. Jedním z těch, kteří mu bezvýhradně věří, je Eschweiler z Hohenbachu (J. Vala). Do tábora husitského vojska, vedeného Prokopem Holým (M. Růžek), se o něco později uchýlí mladý zeman Ondřej Keřský (P. Kostka). Eschweiler vyvraždil jeho příbuzné, vypálil tvrz a přímo ze svatební oslavy mu unesl nevěstu Anku (J. Tvrzníková). Za tři roky se z Ondřeje stane zkušený velitel. Husité táhnou Německem a města se jim bez odporu vzdávají. Prokop nechce lidské životy – doufá, že jeho kněží přesvědčí obyčejné lidi o své pravdě kázáním. Zato Ondřej touží především po pomstě. Lidé, kterých se ptá, tvrdí, že Eschweilera neznají. Ondřej ho najde až při tažení na Norimberk… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. ()
Spanilá jízda stojí na půl cesty mezi Vávrovou trilogií o husitském období a vrcholnými filmovými díly Františka Vláčila. Její ústřední myšlenkou je deziluze a marnost léty živené pomsty. Německý rytíř nedojde slávy při křížové výpravě proti českým odpadlíkům, český zeman se neožení s milovanou snoubenkou a není mu ani dopřán pocit zadostiučinění z pomsty nad uchvatitelem. Marnost nad marnost, jen ti mrtví kolem jsou až příliš skuteční. Na výpravě je vidět, že tehdy představoval Barrandov skutečně významné filmové centrum, mohl si dovolit nákladné produkce a výpravné bijáky. Celkový dojem: 75 %. ()
Značně necelistvý historický snímek plný dějepisných ilustrací a nepřesvědčivých psychologizujících vsuvek. Rozpětí mezi popisem událostí a vnitřními dramaty nic neprotkává; leda dvě stylotvorné tendence – karikatura a pathos. Ani ony ovšem příliš k jednotě nepřispívají: nespojité a vždy samostatně artikulující jen zahušťují ideologickou kaši. ()
Zdařilá výprava do historie. Jistě lze vyčítat ledacos, ale tentokráte bych raději vyzdvihoval. Velmi dobrá černobílá kamera, hudba souznící s příběhem a skvělé herecké výkony. Na rozdíl od Vávrových tendenčních snímků z 50.let se O.Daněk snaží o realističtější pohled. A nedělejme si iluze - církev, když třímala moc, byla nositelem zla, válek a utrpení. A kdyby ji stále měla, jejda, to by hořely hranice. Církev a víra jsou totiž tak vzdálené protiklady, že vzdálenější těžko najdete. Jediná pravda církve je úplně stejná jako ta komunistická... Scény s početným komparsem vypadají velkolepě a i výprava je dostačující. Škoda, že v rámci balady došlo jen k jejímu nástinu. Důslednější byl Vláčil ve svém Údolí včel (jenže Körnerova předloha je literární skvost). Pokud ale budeme hodnotit z hlediska českého historického filmu, pak jde o zdařilý snímek. A jestliže se po roce 1989 jevila československá kinematografie z valné většiny jako ideově pokroucená, po 25 letech v kapitalismu se ukazuje, že řada snímků až tak zdeformovaná nebyla. ()
,,Není smíření. Jako není smíru mezi ohněm a vodou." Hned na začátku mě velice upoutala úvodní skladba během titulek - chytlavá rezká melodie amatérsky zpívaná vojenským davem jako vokál bez textu a bez hudebního doprovodu, uvnitř přerušena odříkáním modlitby. Už tenhle hudební experiment sliboval kvalitní podívanou, která záhy na to přišla. Jenom jsem se dlouho při sledování špatně domníval, že Vala a Kostka představují jednu a tutéž postavu v různém věku, ty flashbacky z minulosti a představ (ač zachyceny velice zajímavými kamerovými záběry) byly spočátku matoucí a ta podoba neuvěřitelná... odrovnal mě prakticky až jejich závěrečný střet. A ten byl i coby překvapivě komorní vyvrcholení historického velkofilmu strhující! Tedy nikoliv velkolepá bitva, ale obyčejná pomsta na malém prostoru zchátralého staveniště. Už jen za ten výkon Jiřího Valy jednoznačně plný počet! Oldřich Daněk natočil výborný historický snímek podle svého námětu, scénáře a stylu, jako obyčejně, i zde vrývá do svých příběhů zajímavé myšlenky. Kvalitní šedesátkový "historický art" i vedle dvou proslulých děl Františka Vláčila. (95%) ()
Reklama