R

Realistické, nijak nezveličené, väzensky šedé, sterilné, nasiaknuté všadeprítomnou beznádejou a depresiou. Toto všetko sú parametre nepochybne vítané, chcené, zlepšujúce celkový dojem, avšak zároveň sú to veci, o ktorých som vopred ani sekundu nepochyboval, ich zvládnutie bolo takpovediac samozrejmosťou. Či už preto, že pre dánsku (a celkovo severskú) kinematografiu sú toto akési poznávacie črty, resp. základné charakteristické znaky ich tvorby, a teda je jasné, že ich majú v malíčku a nerobia im žiaden problém, a taktiež to vyplýva aj z mikro-náhľadu do filmografií dvojice Noer-Lindholm (prvý menovaný má na svedomí napríklad kvalitný Nordvest a toho roku mu má vyjsť očakávaný Papillon; druhý zas trebárs Krigen, dve časti tohtoročnej seriálovej bomby Mindhunter, či scenár k Jagten). Suma sumárum, na +/- 40 ročných pánov dosť slušné, a teda primerane k tomu som mal aj isté očakávania. Tie žiaľ naplnené tak úplne neboli, nakoľko okrem tamtých spomínaných "typicky severských" prvkov to nič ďalšie pamätihodné neobsahovalo (snáď len jednu svojskú, brutálnu väzenskú techniku trestu predstavenú v závere), a obsahovo mi to skrátka prišlo dosť riedke, slabé (aspoň oproti mnou prepáleným očakávaniam). V záplave množstva väzenských snímok sa tento počin skrátka poľahky stratí, ničím oproti ostatným z rady skutočne nevyčnieva (z menej známych odporúčam trebárs franczusku snímku Un Prophète či podľa mňa podhodnotený britský Starred Up). 65% (05.11.2017)

Ani ne tak brutální, drsný, schizofrenní film jako spíš celkem realistický pohled na kluka, který je pro přežití mezi bandou drsných hochů schopen - jako by ostatně byla velká řada lidí - snášet ponižování i zmlátit člověka, kterého vůbec nezná. R působí skutečněji než třeba takový Shawshank a mě osobně bavil i víc; jen těch závěrečných dvacet minut, kdy se náhle změní protagonista celého příběhu, bych nějak zkrátila. R asi nebude tím nejlepším, co jsem v Karlových Varech letos viděla, ale zajímavý a dobře koukatelný film je to určitě. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (04.07.2010)

Michael Noer a Tobias Lindholm jsou borci už s příchodem jejich debutu s názvem R. U něj totiž dokázali, že mají nejen skvělé nápady, ale i to, že jsou prostě absolutní profesionálové a top ve svém oboru v rámci celé Skandinávie. R je hodně drsný a dost realistický příběh z vězení, které není úplně tak růžové, jak by si člověk představil, když by si přečetl jakýkoliv článek o Brejvikovi a jeho vězeňských patáliích v Norsku. Naopak. Trošku mi to na skandinávský vězeňský systém otevřelo oči a závěrečnou scénou utvrdilo, že Skandinávci jsou prostě borci na závěrečné filmové scény. (21.03.2019)

Prosté, avšak poučné vyprávění o tom, jak poloblondýn skoro štěstí našel, s kamarádem Rašídem se skoro stal úspěšným, než ho černá huba, jak je již podstatou křivých zkurvených povah těch musulmzmrdů, zradila, a jak nakonec ostatní opičáci a plešatý buzny zapíchli jeho a v černé kávě uvařili prozřevšího a práskajícího Rašída. To vše se stalo v dánském vězení, kde má každý mukl jednolůžák, za vraždu se tam sedí dva roky a vězni jsou podle zájmů a sympatií rozděleni do oddělení a pater, aby se navzájem nerušili. Ta sprostá a nenávistná slova jsem převzal z filmu, který nakonec ukázal, že je úplně jedno, kdo jste, co jste, v lapáku jste prostě hovno. (13.12.2011)

Tohle mě hodně zklamalo. Protože od severského vězeňského filmu, který má navíc i celkem vysoké hodnocení (momentálně 77%) jsem tedy čekala rozhodně o mnoho víc. Příběh je jednoduchý bez výrazných zápletek nebo zvratů. Celou dobu se prakticky nic neděje, dialogy jsou stupidní a o nějaké myšlence, zajímavé postavě, nebo momentu se nedá vůbec mluvit. Prostě se podíváte do jedné věznice- nic víc, nic míň a celých 99 minut se vám taky ničeho jiného nedostane. Nepůsobilo to na mě tak jak by mělo, abych se mohla ztotožnit se zdejším nadšením. Jednou se to vidět dalo, ale tím to pro mě taky končí. (21.03.2013)