Birdemic 2: The Resurrection
Obsahy(1)
Hejna brutálních ptáků útočí na Hollywood. Se střídavými úspěchy se jim snaží bránit filmový štáb, který musel kvůli apokalypse přerušit natáčení. Hlavní hrdinové se podivným přírodním událostem pokoušejí přijít na kloub. Krvelační opeřenci však nejsou tím jediným zlem, proti kterému budou muset bojovat... (Filmmaniak)
Videa (1)
Recenze (20)
Mám rád indie filmy, krátké filmy a obecně nekomerční věci, ale tohle, tohle je prostě moc. Jestli šlo o jedničce říct, že je to Nguyenova prvotina, a něco jí proto odpustit, teď, o tři roky později, už to není možné, protože všechny chyby zopakoval a dokonce přidal několik nových! Katastrofa, takovéhle absolutně nepromyšlené zmetky dělají tak akorát indie filmům špatné jméno - šmejd od scénáře po překlepy v závěrečných titulcích. Odpad! ()
"JSOU MLADÍ, KRÁSNÍ, ÚSPĚŠNÍ A CHYSTAJÍ SE NATOČIT SVŮJ PRVNÍ VELKÝ FILM... ALE NEMILOSRDNÁ PŘÍRODA JIM KRUTĚ ZKŘÍŽÍ JEJICH SMĚLÉ PLÁNY..." (A DOJDE I NA RAMÍNKA!) (a na protiptačí kung-fu) (a na zombies) (i na ekologickou agitku) Konečně jsem se dočkal! Pokračování kultovního Birdemicu je tady! V hlavních rolích dvě tuze pěkné bloncky a dva sympatičtí hoši s vizáží homosexuálních mormonů, což je ovšem jen zdání - oba jsou stoprocentně hetero a stoprocentně cool. Byl jsem na tenhle flák tak šíleně nadržený, že jsem ho zhltnul zasyrova bez českých titlů, čímž jsem nejspíš (kvůli své indiánské angličtině) nevstřebal všechny důležité podrobnosti. Ale nezoufám - dám to samozřejmě ještě jednou s titulema, až je nějaký bódhisatva hodí na síť. K požitku z tohoto uměleckého skvostu však postačí jen prostý obraz - už úvodní titulková scéna je božská a filmařsky naprosto geniální, a já marně vzpomínám, kdy jsem viděl něco aspoň podobně dokonalého. Jako už v prvním dílu diváka čekají opět působivé efekty a perfektní trikové scény - podmořský boj páru ženských nohou se zákeřnou medúzou patří k vrcholům žánru a Špílberg se svými trapnými Jaws může jen blednout závistí. Ihned vzápětí přijde krátká scéna s digitální sanitkou a mně údivem a ohromením spadla čelist a z útrob se vydral blažený ryk! Nejsilnější moment filmu je ovšem rudý déšť, při kterém z hlubin času i Země povstanou (vlastně povzlétnou) krutí archaičtí ptáci, to vše podbarveno mrazivě silnou monumentální hudbou. A pak se rozpoutá nefalšované filmové peklo, ještě teď mě obestírá hrůza, jen na to vzpomenu. A nakonec povstanou i mrtví z hrobů... Filmový soundtrack půjde jistě také na dračku a jeho nesporným vrcholem bude chytlavá diskotéková hitovka Star Bright, jejíhož negroamerického homosexuálního interpreta ve flanelové košili čeká nepochybně slavná a zářivá budoucnost... P.S.: Stejně jako Birdemic 1 je samozřejmě i Birdemic 2 tak příšerný a dementní úmyslně, kdo má aspoň průměrné rozumové schopnosti, měl by na to samozřejmě přijít sám. U jedničky bych tu naivitu a neprozření některých jedinců ještě dokázal snad i trochu pochopit, ale dvojku (s jejím dadaistickým zombie závěrem) může vzít vážně snad jen úplný mimoň. ()
A opět grafika, zpracovaná dětmi v mateřské škole. Zdá se mi, že, je to ještě horší než v jedničce. Ale ptáci, jakoby zavěšení na prádelní šňůře opět nezklamali. A perlička: Řekl jsem sestře, že ji pustím super horror a rychlým posuvem jsem najel na scénu s útokem ptáků. Sestra se chvílí dívá a pak řekla: "To si natočil Ty?" :-) ()
Tři roky po natočení své šílenosti a dle diváků i jednom z vůbec nejhorších hororů všech dob, se režisér Nguyen rozhodl přijít s pokračováním. A to ne ledajakým. Pro těch svých pár příznivců ale spíše pro své odpůrce nachystal další porci neuvěřitelně špatné podívané, při které zůstane nejednomu rozum stát. Zatímco v prvním Birdemicu jsem mu byl ochotný tu jeho „recesi“ tolerovat a v menší míře jsem se u toho dokázal i částečně pobavit, tak tohle už bylo dost přes čáru – protože opakovaný vtip už není vtipem. Opět tu sledujeme zhruba čtyřicetiminutovou nudu, která skoro jakoby vypadla z oka svému staršímu předchůdci. Otřesné dialogy, toporné (ne)herecké výkony, nezáživné pasáže okořeněné o trošku té muziky (zase se mu podařilo překecat toho zpívajícího DJ) – taneček Whitney Moore vypadal, jako by tam byli snad úplně všichni sjetí a ona nejvíc. Nguyen ovšem zašel ještě dále. Kromě doplnění o digitální orly a supy (kteří opět staticky stojí na místě, jen máchají křídly) se tu později objeví i zombíci. A aby toho nebylo málo, objeví se i trocha té nahoty – bez ní by to přeci nešlo. Máchání rukama, ramínky ze šatníku, deštníkem či dětskými pistolkami – kouzlo však už zcela vyprchalo a vypadalo to hodně trapně… Dvojka už prostě zcela jasně patří do céčkové žumpy. Naštěstí jsem viděl jen 79 minutovou verzi (údajně existuje i 90 minutová, ale nikde jsem jí nenašel), takže jsem to dokázal přetrpět až do samotného konce. 20% ()
James Nguyen si jede i podruhé tu svou a je mu celkem jedno, jak je to kvalitní, jak moc se neposunul a že v podstatě natočil to samé, stejně špatné, stejně dlouhé, stejně otravné a s tak příšernými ptáky, že se na to už podruhé skoro nedá koukat. Velmi zbytečný film, který je jedním z důvodů, proč jsou hororová tvorba a nezávislá a amatérská tvorba tolik podceňovány. Prostě se tomu nic navíc nedává. ()
Reklama