La casa muda
The Silent House
Obsahy(2)
Laura a její otec Wilson se rozhodnou strávit poslední noc na starém rodinném letním sídle, než bude zrenovováno. Vše probíhá normálně až do chvíle, kdy Laura uslyší podivné zvuky z druhého patra. Otec se rozhodne jít nahoru podívat. Dlouho se nevrací a tak se ho vydá hledat. Jenže to co objeví se jí vůbec nelíbí, zjistí že v domě někdo je a ona se nemůže z téhle smrtící pasti dostat ven. (topr harley)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Uruguayský snímek „Tichý dům“ je zajímavým experimentem, který tvůrcům docela vyšel. Snažili se o jediný záběr, což jim vyšlo jednoznačně, v případě hororu to vyšlo také, některé scény jsou opravdu děsivé a zapůsobí na diváka, jak by měly. Bohužel jsou tu i scény, které jsou tak trochu prázdné, což je dáno formátem, který holt nedovolil, aby v každém záběru bylo něco super. ()
Nejprve mě měl odradit slogan - podle skutečné události. Pak jsem to měl vzdát, když se ukázalo, že kameraman má Parkinsona a není schopen udržet kameru chvíli v klidu. Nu a pak nastoupily komické scény, kdy přes slzy smíchu nebyl vidět obraz. Laura leze po domě, cosi hledá. Laura řve, slyšela rány. Laura se lekla, protože objevila mezi hrnečky holuba. Laura...měla chcípnout hned na začátku jako otec a byl by klid. A nezachránilo to ani potitulkové klišé, které bylo nakonec z celé té mizérie nejlepší. p.s. kdybych si znovu přečetl svůj komentář k remakeu, pak jsem si ušetřil čas... ()
Uruguajský horor, môj prvý a hneď takáto pecka, chcel som napísať. Dejové nelogickosti som mal tiež v pláne odpustiť, ale ten záver už bol moc (tie fotky). A že som to úplne nepochopil asi tiež nebola moja chyba. Keď ale na chvíľku zabudneme na také detaily ako je dej, ide rozhodne o jeden z najnapínavejších a najstrašidelnejších filmov posledných rokov. A kamera si zaslúži zvláštne uznanie. Antichrist meets Ils meets 1408. Alebo tak niečo. ()
Ten film mě sral už od samýho začátku. Postarší taťka s dceruškou- žabkou jedou renovovat osamocený dům na prodej. Takže přijedeme navečer, obhlídneme ruinu (kterou by za ty slíbené dva dny nedala do kupy ani četa Ukrajinců), posadíme se do křesel uprostřed toho bordelu, hodíme přes sebe dečky a jde se spát. Realy? Natáčení na jeden záběr je taky strašná tvůrčí onanie. "Hele, jakej jsem mistr formy! Hele jak šikovně si vypomáhám náhodně postavenými zrcadly! No není to paráda?" Ne, není! A to je ještě všechno to utrpení zakončený pointou, která by mě totálně nasrala, kdybych už dávno nebyl v deliriu a nepřemýšlel nad tím, jak dlouho ráno pojedu na ultrazvuk břicha. :-) ()
Zajímavý filmový experiment, který mohl být s kratší stopáží i sakra úderný. Takhle jde jen o nastavovanou kaši s mnoha hluchými místy, kde by se navzdory záměru natočit film na jeden záběr hodil nějaký menší prostřih. Rutinní (a co do pochopení vlastně nelogické) chození po jednom temném baráku začnou už ke konci moc ovlivňovat různá hororová klišé a snaha do jednoduchého konceptu vnést nějakou zápletku, ba možná myšlenku. Zasloužené atmosferické body však právoplatně sbírá minimalistická hudba, která občas dokáže nějakou situaci slušně vygradovat a pocukat nervy. O samotném strachu z neznáma a lekačkách by se dalo polemizovat, jelikož jen lacině využívají tmavé prostředí nebo náhlé zvýšení zvuku, čehož se divák automaticky reflexivně lekne. A s čím jiným se dá také při zvoleném konceptu přijít, že? Tyhle autenticky natočené bezvýchodné situace (napadá mě například Otevřené moře) sice mají něco "nepříjemného" do sebe, ale do plnohodnotného filmového zážitku jim schází právě ona "filmovost". I když, kameru Tichého domu můžeme jen tiše obdivovat. 6/10 ()
Reklama