Čtyřikrát

Rozhodně to své místo na světě má. Podivný, meditativní film, na který musí mít divák náladu. Chvíli mi to trvalo, než jsem se do té specifické atmosféry ponořil, ale s příchodem prostřední části, tzv. kozí odysei, už jsem nechával myšlenky volně plynout na vlnách nádherných obrazů přírody a kalábrijské arichitektury. Znova bych to asi nedal, ale jako jednorázová zkušenost zajímavé a povznášející. Mlhavé vzpomínky na některé záběry mi zůstanou v hlavě ještě dlouho. (23.03.2018)

Do puntíku splněná pejorativní definice "festivalový film", na druhou stranu poučná zkušenost pro diváky, na které filmy se na KVFF pouze dostanou, nemají-li kartičku se jménem kdejakého obskurního filmového blogu a nechce se jim stát třičtvrtěkilometrová fronta na novýho Kim-Ki-Duka. Významově jasné, formálně to střídmější být nemůže, kozy moc nečuměj do kamery a jen jednou prolomí čtvrtou stěnu. Mravenci taky lezou správným směrem a vítr fouká akurátní intenzitou. Vidět to znova, sežeru si ruku, nicméně uznávám, že to na světě má své místo a jsem rád, že jsem na to popatřil. (22.01.2015)

Počítejte s dost zvláštním, ale obrazově úchvatným filmem, který je třeba ze začátku překousnout. Nicméně jakmile se dokopete ke druhému příběhu o kozičce, tak se roztečete blahem a bude Vám hej. V tu ránu veškeré pomalé střihy a záběry do dáli budete vnímat s takovou lehkostí, že kácení památné jedle (poslední příběh) budete sledovat s absolutní pokorou a budete si představovat, jaké to asi je v Kalábrii žít. (11.08.2017)

Po vizuální stránce jde jistě o pozoruhodné dílo, na jehož obsah a především pomalejší tempo musíte být správně naladěni. Dovedu si představit, že někoho film Čtyřikrát skutečně nadchne, ale mě to nějak minulo, i když třeba příběh zatoulané kozičky mnou docela citelně pohnul. Ovšem za nahlédnutí do koloběhu života zapadlé vesnice kdesi v horách italské Kalábrie patří tomuto nezvyklému počinu určitě čestné místo v evropské kinematografii. (70%) (10.09.2020)

Homo sapiens, fauna, flora a nakonec základní stavební kámen všeho živého - uhlík. Zcela přírodní recyklační program v prostředí totálně zapadlé italské vesničky. Všední život i obraz místních tradic a zvyklostí, vše pod nádherně nasnímanými scenériemi tohoto kraje. Filmu by bez diskuze slušel i žánr komedie, vedle silné empatie lze cítit i přirozený, lidský humor. (12.08.2017)