Sherlock

Intuice mi napovídá, že každá doba potřebuje svého Sherlocka, ale možná to není pravda. Mne však tento detektivní poradce dokázal hodně pobavit, i když zábavné nálože deduktivního humoru položené v prvním dílu postupně ztrácejí na své výbušnosti. Přesto je to skvělá zábava pro všechny, kteří jsou schopni překousnout, že slavný detektiv vyměnil fajfku za počítač a se svou hyperaktivitou prozatím nevyhledal odbornou pomoc. (20.01.2014)

1: Neskutečná šleha. Skvělé obsazení, hodně mě překvapil Martin Freeman. Břitký britský humor, skvělé hlášky a to všechno ve vynikajícím detektivním příběhu. Součastnost není na překážku, ba naopak dodává svěžest námětu zakořeněném v Doyleově klasickém příběhu. 2: Neodsýpá to tak dobře jako první díl, ale díky šifrám, kódům a exotice Číny pořád hodně zajímavé.3: Smršť případů a finální konfrontace s M jsou skvělým zakončením prvních tří filmů. Potěší Golem a České drobnosti. Jsem zvědavý co bude dál. (24.12.2012)

Sťahujem jednu hviezdičku za ten malý moffatovský manierizmus v závere prvej časti, kedy sa zbytočne predlžovala scéna medzi detektívom a vrahom za hranicu únosnosti. A podobné malé mušky... Ale inak Sherlock očaril aj mňa. Občas trochu prerazí na povrch "doctorwho-ovská" atmosféra (taký ten neidentifikovateľný fíling, že je to pre deti), ale je to veľmi zábavné a doslova milé. Všetky atribúty už z pilotu robia povinnú jazdu pre fanúšikov produkcie BBC, britského humoru aj pôvodného Sherlocka Holmesa :-) Ak mal byť niekedy Sherlock umiestnený do súčasnosti (pričom sa tvárime, že predtým neexistoval a všetko je presne ako má byť;-), tak by to nikto neurobil lepšie ako BBC. Podarilo sa. (12.08.2010)

V průběhu let jsem si bbcovskému Sherlockovi vypěstovala dost podobný vztah jako k Sexu ve městě: na jednu stranu nepřehlédnutelné nedostatky jak stojící u samotného základu, tak plynoucí z nijak vzácných scenáristických úletů (Rudovous + Východní vítr, dafuq), na tu druhou ho ovšem nepokrytě a iracionálně žeru. Knižní doylovky jsem nikdy nemusela, televizní a filmové inkarnace mi snad všechny přijdou na jedno brdo a samotnou ústřední postavu, zobrazovanou takřka vždy z obdivného pohledu tupého untermensche, považuju za zcela nesnesitelnou. Je tudíž zvláštní, že jedinou přijatelnou verzí se v mých očích stal místy bolestně průměrný televizní počin, který i přes nápaditou aktualizaci stojí právě na protagonistovi, jehož aroganci a všeobecnou píčovitost nevybíravě vytáčí do červena a který je záměrně vystavěn tak, abychom na rozdíl od typických christieovek měli minimální šanci úspěšně zapojit intelekt a naopak se museli vytrvale ráchat v neustálém připomínání, že oproti té Miss Asociál Jakou-Psychickou/Osobnostní-Poruchou-To-Vlastně-Trpím jsme neskutečně nedůvtipní idioti. A ono to funguje… celkem a nějakou dobu. Omezený koncept nahlížení na dění přes záda hlavní postavy se totiž extrémně rychle okouká a už od druhého dílu začne převládat dojem, že se ode mě vlastně nechce nic než tupě přihlížet a nechat se bavit. První dvě série nicméně výborně balancují na hraně mezi detektivní a charakterovou linií, jejímž účelem je právě kvůli zmíněné omezenosti čím dál zřetelněji dodat ústřední postavě aspoň trochu lidskosti, třetí je pak už nepokrytá fanfikce. Čtvrtou řadu nebrat, snad pouze jakožto tečku v emočním/charakterovém vývoji a z něj vyplývající završení postupného přesunu v řešení případů od stylu chladné "logické" dedukce k empatii. Škoda jen, že tahle tečka by bývala byla mnohem údernější, kdyby nepřišla doopravdy na přetřes až v úplně poslední epizodě. Potenciální pátou sérii si strčte někam a radši mi nechte momentálně oficiální Sherlolly , děkan. (15.02.2014)