Nájemní zabijáci

Film by snad byl i schopen překročit svůj vlastní stín, kdyby jen nebyl tak špatně napsaný. Téma je sice ohrané (zmínku v popisu o "nejlepších zabijácích" prosím ignorujte), ale co není? Obsazení je z velké části v pořádku (boss k likvidaci stojí za prd), kameře hodně pomáhá filtr (záběry vypadají méně lacině) a urodí se i nějaký ten nápad (ořez ucha, drsnější penetrace prostitutky, závěrečné defilé)... Scénář to ovšem žene do brambor. Dokonce ani scénu, která se přímo nabízela, nechá si zbaběle protéct mezi prsty (situace přímo volala potom, aby JCVD spektakulárně dostal svého synka na lopatky, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo). 40% (02.02.2014)

Scott Adkins a jeho dětský idol Jean Claude van Damme ve filmu Ernieho Barbarashe. Nebo to lze říct i jinak. Pomstychtivý zabiják s pořádně utaženým akčním obojkem a jeho dětský idol, ataxo- a koniofobický vrhač nožů ve filmu podprůměrného béčkaře s kontakty v Rumunsku. Dneska tohle prostě nemůže fungovat. Divák chce v tomto typu filmu vidět především kvalitní akci: svižné přestřelky a nápadité fighty jeden na jednoho. Tyto dva stěžejní prvky by měly být střídavě navlékány jako korálky na tenkou nit představující ucházející (neurážející) příběh. Mám pocit, že zde nefunguje dobře ani jedno. Hlavně se tu více mluví a mazlí se želvami než koná. Van Damme se pokouší o vážné herectví, ale já ho mám zafixovaného jako mistra Roznožek, na druhou stranu mu asi došlo, že adduktory by mu u podobných fines mohly popraskat, proto bere do rukou víc pistole a nože. Adkins zůstal hodně daleko za svými nejlepšími technikami, připadal mi jako granát, co nechce vybuchnout (asi se po place producíroval Chuck Norris). Má pár osobních soubojů, trvajících v průměru 5,5 vteřiny, nepředvede nic z arzenálu svých náročnějších technik a myslím, že chtěl svému idolu sekundovat v herectví. Vzájemný duel JCVD vs SA vypadá jako půlminuta neškodných tahanic staršího a mladšího bráchy. Kdepak fyzično. Příběh je občas natahovaný zbytečně dlouhými upovídanými scénami, dobré momenty (emoce, nápad) se tu najdou tak tři čtyři. Celkově zklamání, táhne se to jako Hubba Bubba, chybí víc akce, iritují mě ty arabské nebo jaké nápěvy, jednolitý filtr mi nijak nevadil. Dám střed, přesně 50% a když vidím, kdo točí Six Bullets a The Package, předem to odpískávám. Isaacu, prosím Tě, pusť se co nejdřív do tý čtyřky, vždyť i Scott nedávno prohlásil, že by do toho určitě šel, tak na tom začni makat, protože nic jiného mě v současnosti asi nerozdmýchá. (08.08.2011)

Po dlouhatánské době Van Dammovka na kterou se dá vcelku dobře dívat. Akce je zde sice trochu méně, ale dá se říci, že je o to kvalitnější!. Van Damme je profi-zabiják a docela mu to jde, Adkins nám toho mohl předvést více, ale taky dobrý. Sem tam mi občas přijdou zbytečné killy úplně nepodstatných postav, ale dejme tomu, je to přeci akčňák. Assassination Games mě rozhodně neurazili! (05.11.2011)

Aneb Jean-Claude van Damme se dívá na to, jak jeho parťák škrtí jeho skutečného synáčka. Holt, to si jen mladý Kristopher Van Varenberg, který je ještě topornější než jeho tatík, chtěl zahrát v dalším fláku svého otce. A to tam velké „svaly z Bruselu“ narvaly ještě svou dcerku. Ta ale naštěstí jen mlčky odpočívá na lůžku. A samotný Jean-Claude? Ten mezitím, světe, div se, piluje hru na housle. A mazlí se se želvou. Další tuctová béčková story dějově samozřejmě nepřekvapí, ale nebojte, posun tam je. A to i díky Scottu Adkinsovi, který sice nepředvede ani polovinu svého umění, ale na to, na co jsme od podobné produkce zvyklí, to jde. Holt, lepší už to nebude.. aspoň to náš hrdina z přelomu osmdesátých a devadesátých let vzal zase trochu z jiného úhlu.. (26.09.2011)

Buďto je pro Scotta Adkinse Jean Claude van Damme tak velkým idolem, že mu to zastírá úsudek při výběru rolí, nebo zaměstnává nejhoršího hereckého agenta v Hollywoodu. Jak jinak si vysvětlit, že se stále nechává uvrtat do matných béčkových story, v nichž dostává prostor vše, vyjma jeho fyzických schopností, které jsou i při té trošce, kterou film nabídne, stále v dimenzi, která odporuje možnostem obyčejných smrtelníků. Člověk nečeká antické drama, ale taková rutina dneska pomalu nemá co dělat ani v regále videopůjčoven. [PS: Jeanova hra na housle je jeden z nejbizarnějších momentů dějin kinematografie.] (23.08.2011)