Orel Eddie

V kině mi bohužel Orel Eddie utekl, ale přijde mi, že tomu ta domácí "pohodička" nakonec slušela i víc. Tradiční "from-zero-to-hero" cajdák, i když zde jde spíše o "from-zero-to-not-so-much-zero". Vše je samozřejmě naprosto předvídatelné, dojde i na oblíbenou sportovní montáž, ale všechno je to tak rozkošně milé, že bych režisérovi a produkčnímu (Matthew Vaughn, btw) odpustil snad i vraždu. Hodně tomu pomáhá skvělý dobový soundtrack, švihácký Hugh Jackman a přesvědčivý Taron Egerton, který je od pravého Eddieho pomalu k nerozeznání. A u mě rozhodně hrál do plusu fakt, že jsem býval velkým fanouškem skoků na lyžích (až do té nedávné stupidní úpravy pravidel o měření větru apod.) a příběh britského showmana Eddieho jsem dobře znal. (13.06.2016)

Orol, ktorý bol v podstate nemotorným tučniakom. 3 hviezdy dávam za zopár vtipných situácií, super výkon Hugha Jackmana, ktorý prevýšil celé svoje okolie a hlavnú myšlienku, ktorá mala spropagovať, že Olympiáda má svoje motto, ktorého sa už dávno nedrží. To slávne „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“ má niečo do seba. Avšak s obdivom niekedy pozeráme skôr na karikatúry športovcov, ako na tých skutočných, ktorí sa dennodenne trápia, aby mohli bojovať o tie najväčie méty. Hlavný hrdina zobrazujúci anglického skokana Edwardsa je znázornením sile vôle niečo dosiahnuť, niečoho sa zúčastniť, zároveň ale nechýbajú momenty, keď si poviete, že tento človek asi nebol celkom v poriadku. Obavy o jeho duševné zdravie potvrdzuje nezmyselnými skokmi bez tréningu s ohrozením vlastného života. Nakoniec dosiahol svoju účasť na Olympiáde, netreba ale zabudnúť, že tento človek skončil tak ďaleko posledný, že by ho predbehol aj Uganďan bez lyží. Hoci vidíme, že na konci Olympijských hier v Calgary si spomenuli v záverečnom príhovore aj na neho, netreba zabudnúť, že pre istotu potom následne Olympijský Výbor zmenil pravidlá kvalifikácie tak, že Edwards sa už nikdy na Olympiádu nekvalifikoval. Takže voči komu je tu ten obdiv, voči človeku, ktorý bol duchom trošku slabší a proste si len zaumienil štartovať tam, kde nikdy nemal mať? Ľudia takéto typy radi obdivujú, netreba ale zabudnúť, že v podobnom duchu sme ešte donedávna obdivovali aj Pistoriusa. (17.06.2016)

Přiznávám, že skoky na lyžích (byť třeba na olympijských hrách), nejsou mou oblíbenou diváckou disciplínou a příběh Michaela Edwardse, jsem zaregistroval, až po natočení tohoto filmu. Kdybych nevěděl, že je to snímek podle skutečné události, nevěřil bych, že je něco takového vůbec možné. Tento kokos na sněhu, je sice plný klišé a předvídatelných dějových zvratů, ale já jsem se při jeho sledování dobře bavil. A hlavně, Eddieho poselství je nadčasové a inspirující. Opravdu se vyplatí bojovat až do konce a jít si za svým snem, i když jste jediní, kdo věří ve vás samotné. (07.11.2018)

Túžba, ktorá driemala v Edwardsovi síce bola obdivuhodná, ale stvárnenie tejto postavy bolo katastrofálne. Neviem prečo producenti vsadili pre výzor tváre ako nejakého idiota s postavou anti-športovca. Taký skokan na lyžiach predsa nemôže byť ako malý medveď, ako potom chce skočiť čo najďalej, keď ho fyzikálny zákon ťahá dole? To mi v tom filme najviac vadilo. Aspoň, že ostrieľaná klasika H. Jackman nesklamal. Aj keď pripútaný k fľaške whisky skočil bravúrne. To bol ten najlepší moment, to bol let orla. Slabších 50%. (27.10.2016)

Výkonnostní feel-good film, který do jisté míry naplňuje, ale zároveň i podvrací poetiku 90s klasik, které v dnešní době už nemůžou tak úplně fungovat, jako je např. Hříšný tanec...jenže ono to tentokrát opravdu funguje. A díky skvělým hercům to šlape fakt dost dobře. Z Orla Eddieho se klidně může vyklubat každoroční klasika. (28.04.2017)