Život především

Film, takový jihoafrický Fish Tank s velmi aktivním vývojem děje a plný problémů, témat, až je toho hodně, zbytečně moc, byl loni v Cannes v sekci Jiný pohled a režisér O. Schmitz má za sebou docela významnou kariéru. Jenže je to přesně ten umělý příběh, před nímž dávám přednost non-fikčnímu dramatu případně jakémukoli tradičnímu dokumentu. (28.03.2011)

V Juhoafrickej republike to nebude až tak med lízať. Hoci majú obrovské zásoby nerastných surovín, bežný človek o tom ani nevie a žije z ruky do úst. Na návšteve veľkých miest vás zaručene okradnú a na vidieku sa už neoplatí byť belochom, pretože vás tam v rámci kampane anti-apartheidu kresťansky obesia na strome. Ak nebudete mať šťastie na kresťanov, potom natrafíte na animistu, ktorý len prepichne voodoo bábiku s vašou podobizňou a prenesie na vás svoju dyzentériu. No a pokiaľ sa stále neusračkujete k smrti a mali by ste chúťky na ebenovú krásku v zľave za dva doláre, príde kamarát HIV. (17.01.2019)

Dvanásťročné dievča by malo určite riešiť iné veci ako Chanda. Ani to všetko nechcem napísať, hoci už napísali iní, ale prvá rana príde už v prvej minúte filmu. Je to Afrika, takže všetko je iné, až mimo možností nášho európskeho chápania. A to ide o civilizovanú časť Afriky s demokraciou a bez vojny, tak čo sa deje v tých oblastiach, kde je to horšie? Okrem všetkého trápenia film nakoniec ukáže aj skutočnú tvár súdržnosti a kamarátstva, ktoré už nie je detské. Film prináša africké emócie v nemeckom filmovom balení, a preniesol ich na mňa veľmi intenzívne. (09.06.2016)

,,JE NĚJAKÁ ŠANCE? VŽDYCKY JE ŠANCE“..... /// Zkurvenej světadíl ta Afrika. Samá choroba, umírající děti, všeobecná nevzdělanost a k tomu výdobytky moderního světa, jako třeba chlast. Světlou stránkou je Chanda. Bystrý, inteligentní a utrápený děvče, bořící předsudky (z mladický nerozvážnosti?). Pohled na Africkej ,,venkov“, na jejich kulturu a životy. Jinej kraj, jinej mrav. Takhle MY si tady žijem a (asi) nás to nesere. Myšlenkovej středověk, kterej já, člověk zhejčkanej civilizací, teplou vodou, lékařskou péčí, dospělejma prostitutkama a manželkou bez AIDSu těžce ,,pobírám“. Když už nic, alespoň člověk něco pochopí a třeba se i zamyslí.... 3a½!. Možná by neškodilo víc emocí, ale to by bylo za cenu lacinýho vydírání. MY asi některý věci nemůžem pořádně pochopit, a proto ani procítit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu z roku 2004 ,,Chanda's Secrets“, kterou napsal Allan Stratton číst nebudu. 2.) Často se snažím mlácením šutrem do palice vyhnat démony. 3.) Jsem kamioňák a zajímá mě cena hoďky s nezletilou. (V Africe vole!) 4.) Thx za titule ,,qwertiklubo“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2012)

Téma o kterém můžeme číst téměř každý den v různých obměnách, nám tentokrát v jednom dramatickém příběhu poodkryl Oliver Schmitz. Bylo mně strašně smutno z toho, když jsem viděla jak Chanda, vlastně ještě dvanáctileté dítě, které svou matku hluboce miluje, čelí nejen pokrytectví, pomluvám a předsudkům svého okolí, ale přitom se sama musí vyrovnávat se smutným faktem, že i její matka má tu všemi odsouzeníhodnou nemoc AIDS. Smutné, drsné a já souhlasím se vším co tady už napsal uživatel Dudek. (03.09.2015)