Milý strýčku Hitlere
Dear Uncle Hitler
Obsahy(1)
Více než kterékoli jiné historické dokumenty jsou to právě osobní dopisy psané lidmi "jejich" diktátorovi, jež nabízejí nejintimnější pohled na dějiny Třetí říše. Nedávno byl nalezen poklad obsahující na sto tisíc takových dopisů. Byl ukryt v jednom moskevském archivu a dopisy psané Vůdci tak zůstaly zapomenuty dlouhých šedesát let. Do Moskvy je ze soukromých prostor Hitlerova kancléřství přivezla v roce 1945 tzv. trofejní komise a od té doby ležely bez povšimnutí ve sklepení budovy archivu. Necenzurovaný obsah těchto dopisů odhaluje skutečné pocity lidí v období nacismu: jedná se osobní zpověď jejich pisatelů, v níž zvěčnili své naděje, touhy, obavy, v níž slibovali lásku a věrnost Vůdci, blahopřáli mu k jeho narozeninám, v níž se k němu obraceli s prosbami, ale i s protesty. Tyto dopisy odrážejí jako seismograf změnu nálad v nacistickém Německu a poskytují obraz německého ducha v období od roku 1933 do roku 1945. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Po mnoha dokumentech o druhé světové válce, fašismu a Hitlerovi donekonečna opakujících stále stejné autentické záběry a citáty, opravdu něco obejvného a nového. Především upoutá téměř totožný sloh nadšených fanatiků píšících svým modlám, ať je to Hitlerovi, Stalinovi nebo Gottwaldovi. Zajímavé je také sledovat postupně se měnící vztah národa k vůdci od bezmezné a absolutní adorace před začátkem války a na jejím počátku až po jeho označování za viníka všeho zla, které dopadá na Německo v jejím závěru. Velmi příjemné je, že dokument nic nekomentuje, jen cituje dobové písemnosti, čímž se stává mnohem výmluvnějším. Mohl být i delší, materiál určitě nechybí. ()
Trošku jiné zpracování dokumentu, než na které jsem zvyklý. V podstatě je dokument založena na předčítání dopisů adresovaným Hitlerovi s doprovodnými dobovými záběry, které ještě zvýrazňují tehdejší hrůzostrašnou dobu. Můžeme zde sledovat naprosto fanatické německé obyvatelstvo, které ve svém vůdci vidí obrovskou naději a ikonu. Dokument právě díky své vysoké autentičnosti nám naprosto ojediněle odhaluje tehdejší morálku německého obyvatelstva. Mně se to líbilo. Lepší * * * ()
,,MILÝ STRÝČKU HITLERE........“ /// Citáty z dopisů plných neochvějných nadějí lidí, které vkládali do svého vůdce (1933). A PROTO MILÝ STRÝČKU PŘIJĎ CO NEJDŘÍVE.... Náhled do jejich ,,srdcí“ , jejich verše, prosby, přání, ale i snahy napomoci vítězství (1945), až po extrémně zatěžkávací zkoušku. ,,ŽIVOT JDE DÁL“ – Gerhard N. (05.05. 1945). Upřímně - víc se toho čekat nedalo. Takže – DOBRÝ! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se napsat Vaškovi Klausovi a hledám inspiraci. 2.) Rád bych ochutnal ,,Bismarckovu kremroli“ (uchyláky upozorňuju, že se jedná o zákusek.) 3.) Píšu texty pro Rammstein. /// PŘÍBĚH *** ()
Dokument dokazující sílu antisemitismu ve třicátých letech nejen v Německu, jak bývá často mylně interpretováno, ale v celé Evropě. Pro mnoho lidí byl Hitler v podstatě nástrojem, který se židy "konečně zatočí" a upínali se k němu milióny lidí. Samozřejmě, že u mnohých lidí šlo o chladný kalkul - lepší místa, zabavený majetek, pěknější domy... Za ušlechtilé "očistné" ideály lidé schovali cokoli a ztvárnili vše v dopisech, které Hitlerovi psali od jeho nástupu k moci. Kromě oslavných dopisů se našli i tací, kteří předvídali, že potlačování a vraždění židů sešle na Německý národ černý mrak a stigma si ponesou ještě mnoho let. Prozíravé, když vezmeme v potaz, že ho napsal Claus Mann ve třicátých letech dvacátého století. Obrázky sice nejsou originální, ale o to celkem nejde. Jde spíše o zachcení nálady lidí v Evropě mezi světovými válkami až do konce té druhé. ()
Výborné téma, nenápadité zpracování. 1) 49letý specialista na dokumenty o nacistech (aktuálně přes 20 filmů vč. známých filmů Třetí říše v barvě nebo Televize pod hákovým křížem) Michael Kloft nabízí v tomto ilustrovaném výběru z dopisů Hitlerovi přesně to, co lze očekávat - směs bezbřehé naivity (například dopisy Židů) a fanatismu (žena nabízející se jako matka Hitlerova dítěte nebo muž, který nabízí své oko Ducemu). Až posud je vše v pořádku. 2) Pocit jisté vypočítavosti až falešnosti vyplývá z předčítání dopisů, které je vhodné spíš pro rozhlas (film vznikl na základě knihy Henrika Eberleho "Dopisy Hitlerovi"), než pro film. Z výběru je příliš cítit záměr. Zcela chybí kontrast mezi mluvenou (čtenou) složkou filmu a dokumentárními záběry (filmové šoty, mnohé chronicky známé, slouží jako nepříliš výmluvné ilustrace). Z celého díla na dálku čpí snaha o pedagogické působení, která svou prvoplánovostí a primitivismem znevěrohodňuje vyznění snímku, z něhož tak vznikla jakási pedagogicky průhledná a dosti nudná výpověď. 3) V této souvislosti si vzpomínám na fantastický krátký film o židovských transportech z Terezína (bohužel nevím, jestli se stále v památníku promítá, ani si nepamatuji autory). Film byl vlastně nekomentovaný nacistický propagační snímek o spokojeném životě Židů v terezínském ghettu několikrát proložený čteným seznamem lidí, odeslaných do transportu příslušného čísla s počtem odchozích a počtem přeživších. K tématu jsem dosud neviděl nic působivějšího. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama