V trestném území

Nejlepší je veselé domlouvání prohry Olympie s posledním FAK. „Zápas dopadne 5:1 pro nás.“ „A menší skóre by vám nestačilo?“ „Ne, ne mám to spočítaný.“ „Tak teda 5:1!“ Úsměv od ucha k uchu a tajemník s prokuristou jsou dohodnuti. Pěkný umírněný výkon Deyla i Dítěte. Sympatický Jiří Roll v roli tajemníka Olympie. Pouze lehký náznak politiky odpovídající době vzniku: do teď jste dělali všechno úplně blbě, ale teď konečně přejde sport do rukou lidu. Jinak je to pěkná detektivka s překvapivým rozuzlením. (19.03.2021)

Ani by mi tak nevadila ta stranická masírka ohledně toho, že sjednocené sportovní svazy budou pod bdělým okem komunistických soudruhů zárukou čistě odehraných zápasů bez úplatků a domluvených výsledků (ha ha ha), jako to, že na detektivku obsahuje řadu nesmyslů, a dokonce jsem měl chvílemi pocit, že sleduji seriál Specialisté na Nově. A popravdě, když je na konci odhalen tak dramaticky pachatel, musel jsem si film vrátit zpátky, abych zjistil, o koho jde, abych si následně řekl, že to se dalo odhadnout a napadlo mne to nejpozději při tom výčtu (protože kdo jiný se na tom place kromě holky na recepci motal, že?), ale ještě jsem musel sledovat dramatických patnáct minut, aby policisté ovlivněným výsledkem zápasu zjistili, jak to bude. Přitom i jim to přece muselo být jasné. Navíc si myslím, že Jaroslav Zrotal nepatřil tehdy k nijak moc známým ani výrazným hercům, ale zase měl jistě správné stranické myšlení, když spoluzakládal Realistické divadlo. Film mě potěšil jen v několika málo dílčích věcech: mladičkou Alenou Vránovou jakožto Věrkou, jejího chlapce že hrál Kemr, atmosférou tehdejších fotbalových hřišť (vtipná scéna s těmi flaškami od piva pod schody), kdy jsem jim záviděl vedlejší vybavenost jako bufet, kavárnu, taneční sál a bar, a konečně dvěma písničkami Vlasty Průchové s orchestrem Karla Vlacha. (07.05.2020)

Takové klasické krimi z té doby. Navíc ze zajímavého sportovního prostředí...a kupodivu, na to, že se jedná o film z roku 1950, tak tady zase tak strašně nezavání komunistická propaganda. (I když úplně čisté to taky nebylo, za vše mluví věta: "Však on tě taky ten humor přejde, když ti to tady znárodní..." :D) (14.04.2011)

Vražda funkcionáře, úplatky, manipulace s výsledky fotbalových zápasů. Případ odehrávající se dva roky po válce a jako kdyby byl z dnešních dnů. Klasická poctivá detektivka ze sportovního prostředí držící se všech pravidel svého žánru. Zpočátku je nám představen detektiv coby muž od rodiny. Šťastné rodiny se dvěma malými dětmi. Tedy obyčejný člověk jako každý jiný. Zahrál si ho Rudolf Deyl ml. a opravdu skvěle. Když je nalezena mrtvola a on je přivolán k případu, okamžitě se z něho stává přísný a rázný policajt. Atmosféra snímku je čítanková. S ohledem na svou dobu vzniku se jedná o vkusný přímočarý film sledující pátrání po vrahovy, během kterého jsou odhaleny i jiné švindle, které mají s případem víc než co do činění. Zub času bohužel značně nahlodal zvuk, ale na druhou stranu tomu více dodalo ono kouzlo detektivní klasiky. (31.10.2014)

Československé krimi z fotbalového zákulisí zasazená do roku 1947, dle očekávání notně prostoupené ideologickou propagandou. Vyšetřování totožnosti oběti loupežné vraždy zavede nadporučíka Kalouska v podání těžce prorežimního R. Deyla a mnohem sympatičtějšího Z. Dítěte do prostředí fotbalových funkcionářů a jejich nekalých praktik. Vzhledem k tomu, že se tyto machinace s výsledky zápasů dodnes nezměnily, domnívám se, že nesportovní aktivity fotbalových jednatelů a jejich černobílé (buď podvodník nebo komunista) morální profily pouze posloužily jako odůvodnění k zestátnění fotbalových klubů a destrukci jejich tradičních názvů v příštím roce. Ve vedlejších rolích se představili J. Roll, J. Chvalina, dr. K. Peyr a A. Holzinger v rolích ziskuchtivých bafuňářů, hlavní ženské role obsadily půvabná A. Vránová a D. Medřická. K pousmání vedla zajímavá myšlenka hlavního vyšetřovatele : ´to jsou oni, samá ženská, divný kšefty, karban, chlast a říkají si sportovci´. V roli jediného kádrově správného fotbalového jednatele se objevil J. Bek, jenž mě však pěkně sral, neboť každá věta, co vypustil z úst byla propagandistická sračka, pochopitelně vyslovená s patřičným nadšením. Poněkud zbytečné, avšak nikoli v roce 1950, bylo krátké zobrazení rodinné Kalouskovy idylky na počátku snímku, jež měla zřejmě symbolizovat kontrast mezi soukromým a pracovním životem správných socialistických občanů. Ve snímku se též objevila začínající jazzová hvězda V. Průchová, avšak její pěvecký projev bohužel nemohu pochválit, neboť mě spíš vyděsil. Režisér Miroslav Hubáček natočil poměrně slušnou kriminálku, postupné odhalování nečekaného pachatele bylo na úrovni a bavilo mě, nicméně bohužel znatelná prorežimní pokroucenost dovoluje dosáhnout na maximálně průměrné hodnocení. (10.11.2015)