Candyman 2: Sbohem masu

Narozdíl od jedničky žádná sláva. Zůstal jen skvělý Tony Todd a jinak kromě až nápadně podobného děje tu snad nenajdete podobně výborného zřejmě nic. Dokonce i krev se změnila, v prvním díle nebyla fialová ale červená. V důsledku to ale není vlastně tak špatné pokračování, když už by nic, tak je aspon originální místem, kde se nachází, podobně, jako tomu bylo i v prvním díle. (08.01.2011)

Vůbec né tak špatný, jak se podle hodnocení zdá, podle mě to je docela důstojný pokračování špičkový jedničky, kterou považuju za jeden z nejlepších hororů vůbec. Nicméně je pravda, že to tak trošku trpí přemírou snahy, aby to bylo stejně kvalitní a aby to mělo stejně hutnou atmosféru jako jednička, což je v podstatě nereálný a tak v první polovině se to pak zdá trošku křečovitě natočený, ale následně druhá půlka už se mi líbila daleko víc, opět je tu slyšet hodně výraznej a mrazivej candymanovskej hudební motiv a Tony Todd je zase špičkovej a jeho vraždění hákem perfektně drsný. (24.04.2009)

Najmä vďaka charizmatickému Tony Toddovi solídne pokračovanie, v ktorom sa súčasnosť v New Orleanse prelína s občasnými retrospektívnymi pohľadmi na trpký životný príbeh otroka Daniela Robitailla a jeho premenu na desivého Candymana. Niektoré pasáže sú tak trochu nudné, no vždy keď sa na scéne objaví Candyman, tak je o zábavu prakticky hneď postarané... (07.06.2010)

Překvapivě mi to sedlo víc než jednička. Jako jo, námět je naprosto stejný a žádných jiných zvratů se stejně nedočkáme, ale dvojka mi připadala víc atmosférická, svižněji utíkala a i postavy mi tu byly sympatičtější. Jen ty lekačky mi zde přišly zbytečné, nefungovala ani jedna a jelikož je Candyman (nejen dvojka, ale i jednička) založen hlavně na atmosféře, tak se to mohlo obejít bohatě bez nich. Taky mě potěšilo, že zde bylo vidět, jak Candyman vznikl a jenom se o tom nemluvilo. Objektivně je to za silné 3*, ale jelikož se dvojka (díky Bohu!) vyhnula tomu typickému kýčovitému hororovému konci, nakonec ty hodně slabé 4* dám, jelikož horor to byl příjemný. (22.03.2020)

Atmosféra byla i zde největším plusem, ale trochu se pohoršila. Pořád ale převyšovala mysterióznost nad psychickým nátlakem a tak i tentokrát bylo na co koukat. Jakmile se totiž odněkud ozval temný, hrubý hlas Candymana bylo jasné, že masakr muže začít. Hudební doprovod měl opět na starost P. Glass a ani tentokrát nezklamal, ale musím říct že minule to bylo o něco lepší. Na samotných efektech se zapracovalo asi nejvíc a Candyman nám byl ukázán ve vylepšené formě, ale někdy to bylo na škodu. Scény, kdy měl pokrytý obličej včelami, byly na efekt dobré, ale při bližším přiblížení bylo vidět, že nepohnou ani křídlem. Přibylo více vraždících scén, ale jaksi ubylo krve, která zdobila první díl. Právě tuto skutečnost se snažili zamaskovat psychickými výlevy hlavní představitelky, která byla několikrát na hranici záchvatu a zhroucení. (12.05.2010)