Pearl Jam Twenty

Není povolanější režisér než Cameron Crowe, který mohl mít tu čest natočit dokument o již legendárních Pearl Jam. A podle toho to taky vypadá - naprosto úžasně. Bezpochyby jediná kapela, která si stále hraje to svoje a nezaprodala se, čímž si uchovala svou vizionářskou tvář a za což si je neskutečně moc vážím. (28.08.2012)

Jako mnohaletý fanoušek této seattlovské bandy nemůžu být objektivní, ale i tak si myslím, že Cameron Crowe natočil něco výjimečného. Zřejmě i díky tomu, že se kolem kapely pohyboval v podstatě celý její život (viz. kniha PJ Twenty), a byl tak vlastně předurčen k tomu, aby se snímku zhostil právě on. Dokument tak poskytuje všem fanouškům unikátní pohled nejen do historie kapely jako takové, ale i do osobních životů jednotlivých členů (s ohledem na to, s jakou pečlivostí si muzikanti střeží své soukromí jde o unikátní počin). Nelze tak než poděkovat. Lepší dárek fanoušci ani očekávat nemohli. Společně s výtečnou knihou parádní završení dvacetileté historie. Jen doufejme, že budoucnost bude minimálně alespoň z poloviny tak pestrá. (100%) (26.12.2011)

Dokonalý hudební dokument! Tak ono moje hodnocení není možná z mnoha důvodů to nejobjektivnější, ale přesto se pokusím představit kvality tohoto dokumentu. Pearl Jam jsou sice mojí nejoblíbenější kapelou, takže by se mi dost možná líbil každý jejich dokument, ale tento má vedle hudebních a informačních předností i myšlenkové a především filmařské kvality. Originálně natočený dokument zachycuje cestu a ne vždy jednoduchý (mnohdy i tragický) přerod Pearl Jam od klubových začátků v Seattlu, přes naštvané rozervané mladíky až po společensko-kritickou kapelu pohodových stále energických čtyřicátníků. Vzpomínky a myšlenky členů kapely jsou proloženy velkým množstvím výborných záznamů z koncertů kapely (vztahujících se k probíraným tématům) či starými rozhovory se členy kapely. Dokument navíc nepředstavuje pouze samotnou kapelu, ale také všechny osobnosti, které měly mnohdy zásadní vliv na jejich tvorbu... Nevím, jak může tento film působit na nezaujaté diváky, ale mně, jako velkému fandovi Pearl Jam, otevřel nové roviny mé obliby této kapely. Navíc mě to utvrdilo v mé fancinaci energičností této výjimečné kapely, která se tolik projevovala v jejich začátcích, ale která je v jejich vystoupeních cítit dodnes... a doufám, že ještě dlouho bude. (06.03.2012)

Jakože Pearl Jam mám poměrně hodně rád a Eddieho dvakrát tolik, stejně jsem měl pocit, že jsem nebyl dostatečně vcucnut. A dost mne to mrzí. Na to, kolik toho PJ mají za sebou je to dle mého názoru lehce promarněná šance. Ne, že by krásné a silné momenty nebyly, ale fungovaly by i samy o sobě. Dokumentární forma toho moc nového nepřidává. A to koncert budu mít v paměti ještě dlouho. Chtěl jsem na konci dostat pocit výjimečnosti a ten jsem nakonec stejně cítil až večer při poslechu alba. (28.08.2012)

Zatímco většina dokumentárních filmů o hudebních kapelách zachycuje spíše záběry z nahrávání, Twenty se věnuje Pearl jam už od jejich úplných počátků a ukazuje cestu, jakou se dali dohromady a jak bylo občas složité vydržet pospolu. Možná se vám bude zdát můj pohled poněkud zkreslený, protože jsou Pearl jam moje číslo jedna, ale na dokumenty se většinou dívají fanoušci, tak co. Já byla se snímkem nadmíru spokojená, přišlo mi, že vystihl jejich tvorbu a „dospívání“, jak měl a ukázal i věci, o kterých se člověk jen tak nedočte. Hlavně mě potěšily použité záběry z koncertů, které nejsou nikde jinde k vidění a slyšení (nemůžete pro mě někdo sehnat demo písně Footsteps?). (06.02.2012)